| [1] |
146 A; XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
|
|---|
| [2] |
nemluvili. To já pak chci nynie pánu Bohu poručiti, až s VMtí o to osobně šíře
|
|---|
| [3] |
rozmluvím. Jakož sem také byl VMti psal, že pán z Hradce mluvil se mnůú o knězi
|
|---|
| [4] |
z Třeboně, a velmi tuze; i neviem, přimienila-li VMt tu věc o knězi u vašem psaní,
|
|---|
| [5] |
aby i toho ponechal do pana Jarohněva; neb kněží sobě o to pečují. Datum Třeboň,
|
|---|
| [6] |
f. V. post s. Margarethae anno dni oc. LXXIIII. Rehor.
|
|---|
| [7] |
Urozenému pánu, panu Jindfichovi z Roznberka, pánu mému milostivému bud.
|
|---|
| [8] |
682.
|
|---|
| [9] |
Jarohnév z Üsu&í purkrabí Krumlovskému: o nebezpečí z Rakous od Viléma Pucheima.
|
|---|
| [10] |
V Knovizi. [1474.] 15. Jul. Orig. &. 2803.
|
|---|
| [11] |
Službu svû vzkazuji, urozený příteli a strajče milý! Jakož mi píšeš o panu
|
|---|
| [12] |
Velémovi Puchméřovi: i zdá mi se, abyšte někoho dobrého člověka nebo dva k němu
|
|---|
| [13] |
poslali ode pána, tak že pán slyší, že by chtěl na pána nájakü škodu počíti, jestliže
|
|---|
| [14] |
by to na mysli měl, aby dal znáti proč. A kdyby to poznali, proč by to chtěl učiniti,
|
|---|
| [15] |
již byšte se v tom uměli mieti vedle té potřeby a rozumu svého. A jakož píšeš,
|
|---|
| [16] |
abych neprodléval příjezdem svajm: i věz, milaj strajče, že nemohu tak brzo přijeti
|
|---|
| [17] |
zvalště [sic] do dvi nedělí; nebo mám s někým v trh jíti vo to, co zde mám,
|
|---|
| [18] |
a chci prodati, budu-li moci. Dán v Knovicih [sic]*) v pátek Roseslánie všech
|
|---|
| [19] |
Svataj [sic]. Jarohněv z Úsušie.
|
|---|
| [20] |
Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, strajci mému milému
|
|---|
| [21] |
|
|---|
| [22] |
683.
|
|---|
| [23] |
Jindřich z Rosenberka královně Johanně: nářek na hejtmana Hlubockého Ondřeje z Mladějovic.
|
|---|
| [24] |
V Krumlově. 1474, 17. Jul. Opis č. 2804 a.
|
|---|
| [25] |
Najjasnější králová a paní, paní milostivá! Službu sc. Jakož jsem VKMti prve
|
|---|
| [26] |
psal o kněze probošta Drkolenského, nadánie předkóv mých, a o lidi, kteříž na Hlu-
|
|---|
| [27] |
bocé sedie; a VMt ráčila mi jest odepsati, že ti lidé na rukojmie mají dáni býti,
|
|---|
| [28] |
a dále že na tom překáženo nejmá býti až do rozeznánie pánóv ředitelóv: obeslal
|
|---|
| [29] |
jsem na to několikrát Mladějovského, jakož i listu VKMti jsem jemu přípis poslal,
|
|---|
| [30] |
žádaje, aby se tak vedle toho VMti rozkazanie zachoval. Nic se na to neobrátí, vždy
|
|---|
| [31] |
mi ty lidi u vězení drží a dále puohruožky činí. Také jsem s tiem VMti psaním
|
|---|
| [32] |
pana Lva obeslal, dávaje mu znáti, že jest to nadánie předkóv mých, a kterak
|
|---|
| [33] |
na tom ještě své duochody jmám a že to mohu řádně provésti; tak že pan Lev,
|
|---|
| [34] |
porozuměv té věci, přiřkl mi, že mi na tom škozeno nejmá býti, a ti lidé na ru-
|
|---|
| [35] |
kojmie dáni že také mají býti. A s tiem jest obeslal několikrát Mladějovského, aby
|
|---|
| [36] |
|
|---|
| [37] |
|
|---|
