| [1] |
134 A. XVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
|
|---|
| [2] |
abyšte je v tom VMt ráčili opatřiti, tak jako pán jich milostivý, a VMt ráčili o né
|
|---|
| [3] |
těm Němcuom na Rychal neb Kamayk psáti, aby jim škody neučinili, a jim aby ne-
|
|---|
| [4] |
překáželi, jakožto služebníkuom VMti. Neb mezi lidmi královskými sedí, aby se jim
|
|---|
| [5] |
od těch lidí škoda nestala, kdyby ty lidi spálili, jakož již počínají. I vérít VMti,
|
|---|
| [6] |
jakožto pánu svému milostivému, že ráčíte VMt o ně nemeškajíc psáti, neb často
|
|---|
| [7] |
v kraji v tom bjvají. Ex Helfenburk, sabbato die s. Georgii annorum sc. LXXIIT.
|
|---|
| [8] |
Jan z Vlksie, purkrabie na Helfenburce.
|
|---|
| [9] |
Urozenému pánu, panu Jindfichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému dd.
|
|---|
| [10] |
658.
|
|---|
| [11] |
Hejtman Hlubockf purkrabí Krumlovskému: že probošta Drkolenského na pokoji nenechá.
|
|---|
| [12] |
Na Hluboké. 1474, 24. April. Orig. č. 2788 a.
|
|---|
| [13] |
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o kněze probošta
|
|---|
| [14] |
Drkolenského, pokládaje, že by to bylo pánuov z Rozmberka nadánie a žeby v toto
|
|---|
| [15] |
příměřie kněz probošt pojat byl sc. Milý přieteli! Nevieš-li, ale věz, že já tak dobře
|
|---|
| [16] |
viem jako ty, komu jest poddán kněz probošt; netřeba jest jeho v tom zastávati.
|
|---|
| [17] |
A poněvadž jsi s ním tak dobře, pověziž jemu ode mne, ať káže všem svým lidem
|
|---|
| [18] |
k holdu, i sám také ať sě smluví. Pakliť toho neučiní, ať vie, žeť jeho k tomu s boží
|
|---|
| [19] |
pomocí připravím. A tobě já věřím, že takového zastávánie necháš, nebť by nás to
|
|---|
| [20] |
nesmířilo; nebť já se všemi Němci činiti mám, což k říši prislusie. Dat. Hluboká,
|
|---|
| [21] |
dominica post s. Georgii festum anno oc. LXXIIIT*.
|
|---|
| [22] |
Ondřej z Mladějovic, hajtman na Hluboké.
|
|---|
| [23] |
Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli dobrému.
|
|---|
| [24] |
659.
|
|---|
| [25] |
Purkrabí Maidšteinský Krumlovskému: nářek na Keblanského.
|
|---|
| [26] |
V Meidäteiné. 1474, 26, April. Orig. č. 2789.
|
|---|
| [27] |
Sluzbu svi vzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož mi píšeš, že tě obeslal
|
|---|
| [28] |
Keblanský,*) že sobě zednal dva pěší, a já že bych je vzásel [sic]: i věděti dávám,
|
|---|
| [29] |
že sú mne ubezpečili, že chtie u mne zasč zuostati, a já sem se na ně ubezpečil
|
|---|
| [30] |
a s nimi sem zasč smlúvu vzal. A Keblanskaj ssiele ke mně a ptá sobě u mne
|
|---|
| [31] |
pěšiech, a čeleď mi ruozní. Jestliżet mi to podruhé udělá a koho vo tu věc pośle,
|
|---|
| [32] |
uperuf jej, Zet jej na nosidla vemü. A kdyzt s& s tebü shledám, v uostatku tě sám
|
|---|
| [33] |
spravim. Datum ex Maydśtejn, f. III. post Marci evang. anno dni oc. LXXIIIT'.
|
|---|
| [34] |
Kunás z Machovie, purkrabie na Maydštajně.
|
|---|
| [35] |
Urozenému panoëi Kunrétovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému mi-
|
|---|
| [36] |
|
|---|
| [37] |
|
|---|
| [38] |
|
|---|
