| [1] |
|
|---|
| [2] |
nami i se všemi a všelikterakými jeho příslušnostmi nahoře dotčenými budú moci
|
|---|
| [3] |
jinému prodati, zastaviti, dáti; směniti i jinak k svému puožitku, jakž se jim zdáti
|
|---|
| [4] |
a líbiti bude, obrátiti; však vždy k manskému prévu a k též službě, jakož se svrchu
|
|---|
| [5] |
vypisuje. Tomu na svědomie oc. Dálo se na Náchodě ve čtvrtek [sic] den přenesenie
|
|---|
| [6] |
svatého Václava létha pánie tisícieho čtrstého devadesátého prvnieho. Při tom jsú
|
|---|
| [7] |
byli urození a slovutní věrní naši milí pan Jan Fulštein z Slavkova, maršálek náš,
|
|---|
| [8] |
Zbyněk z Buchova a na Skalśch, Kliment z Jakšonova, kancléř náš, Šimon z Žer-
|
|---|
| [9] |
novie, úředník náš Náchodský. Šimonovi z Nymburgka, písaři kanceláře našie, byl
|
|---|
| [10] |
tento list psáti poručen.
|
|---|
| [11] |
|
|---|
| [12] |
27.
|
|---|
| [13] |
Týž dává Anně ze Sekendorfu, manželce Hilbranta z Kaufunk, jistotu na rybník v Jakši.
|
|---|
| [14] |
Na Kladště 1491, 27. června.
|
|---|
| [15] |
Jindřich starší oc. buoží milostí knieže Minsterberské známo činíme oc, že
|
|---|
| [16] |
rybník náš v Jakše, v Janově Křížově dědině, výše pusté zahrady, urozené Anně
|
|---|
| [17] |
z Sekendorfu, manželce urozeného Hylbranta z Kafunk a na Homoli, před některými
|
|---|
| [18] |
časy dáti přiřekli jsme; ale že jest nám nikdy až do tohoto nynčjšieho času, abychom
|
|---|
| [19] |
jie na to jistotu udělati rozkázali, nepřipomenula, až teď nynie tepru za to jest nás
|
|---|
| [20] |
prosila. A my diévnie našč jie učiněné řčenie pamatujíce, k jejie prozbé nachylili
|
|---|
| [21] |
a jie rybník nadepsaný z milosti naší zvláštnie nyní jako tehdáž, když jest jie od
|
|---|
| [22] |
nás připovědien, a tehdáž jako nynie, dědičně dali jsme a dáváme tiemto listem tak,
|
|---|
| [23] |
aby ona jej sobě, jakž se jie zdáti a líbiti bude, opravovala, nasazovala a jej beze
|
|---|
| [24] |
všie našie a dědicóv i budücich našich i jiných všelikterakých osob všelikteraké pře-
|
|---|
| [25] |
kážky jako svého vlastnieho dédictvie požívala a s ním podle své vuole a zdánie
|
|---|
| [26] |
jako svým vlastním učinila a učiniti mohla, a jej prodala, zastavila, dala aneb smě-
|
|---|
| [27] |
nila, komuž by se jie zdálo. A ktožby koli tento list s její dobrü a svobodnü vuoli
|
|---|
| [28] |
podle řádu a obyčeje země České měl, tomu bude všecko k témuž rybníku právo
|
|---|
| [29] |
jako jie samé příslušeti, všakž vždy bez újmy služby a panství našemu, kteréž nám
|
|---|
| [30] |
z toho příslušie. Tomu na pevnost sc., jenž jest dán na Kladště v pondělí před hodem
|
|---|
| [31] |
sy. Petra a Pavla apoštolóv božích léta pän& MCCCCLXXXXI°. Při tom jsú byli:
|
|---|
| [32] |
osviecené knieže pan Jiří, knieže Minsterberské sc., syn náš milý, a urození pan Jan
|
|---|
| [33] |
Fulstein z Slavkova maršálek, Hanuš Panvic z Rengersdorfu hejtman, a Kliment
|
|---|
| [34] |
z Jakšonova kancléř, věrní náši milí. Šimonovi z Nymburgka, písaři kanceláře našie,
|
|---|
| [35] |
byl tento list psáti poručen.
|
|---|
| [36] |
I. list 78. v. č. 28, a IL list 81.
|
|---|
