[1] |
a jednotau panskau w Cechóch, r. 1465. 115
|
---|
[2] |
|
---|
[3] |
Forma pfiznáwaci jinych paniw a rytířůw k témuž zápisu.
|
---|
[4] |
Bez datum. (Z rkp. Talmb.)
|
---|
[5] |
Já Burian z Lazan a na Bechyni tímto listem wšem wuobec a wsady wy-
|
---|
[6] |
znáwám: jakož wysoce duostojny w boze otec a pán kněz Jošt biskup Wratislaw-
|
---|
[7] |
sky oc. JM' a urozeni pani o obecně dobré wší koruny české práw a swobod za-
|
---|
[8] |
sadili se a těch s boží pomoci opustiti nemíní, a zawázali sů se a zapsali, kdožby-
|
---|
[9] |
koliwěk chtěl je od nich kterů mocí tisknůti kterýmžkoliwěk wymyšleným obyčejem,
|
---|
[10] |
že sobě mají radni a pomocní býti, a to za plných pět let pořád zběhlých, jakož
|
---|
[11] |
ten zápis šíře okazuje: a protož já Burian z Lažan timto mým listem otewienym
|
---|
[12] |
pod swü pečetí slibuji swů dobrů wiru a čest, wedle JM“ kněze biskupa a pánuow
|
---|
[13] |
zemských we wšech těch wěcech státi a tak se jmiti, jakoż ten list hlawni ukazuje
|
---|
[14] |
we wšech těch kusech a zäwazcich, punktich i slowich, jakoby ten zápis w tento
|
---|
[15] |
типо) přiznáwací list slowo od slowa postawen a wepsán byl, a z toho žádným
|
---|
[16] |
obyčejem wymyšleným se newymlůwaje ani se wymluwiti moha držeti a zachowati
|
---|
[17] |
pod swú ctí a wčrú. Paklibych těch wěci neb které z nich nezdržal, jakož ten
|
---|
[18] |
list hlawní ukazuje, tehdy sem swú čest a wíru propadl, a to na se sám wyzná-
|
---|
[19] |
wám a k ní mě nemá ani muož nawrátiti nižádné práwo duchowni, ani swětské.
|
---|
[20] |
Toho na potwrzeni a zdrżeni oc.
|
---|
[21] |
9.
|
---|
[22] |
Päni jednotnici omlauwaji se u Pražan a stawu městského, že pro swé u krále křiwé
|
---|
[23] |
osočení na sněmy do Prahy wice jezditi nesmějí.
|
---|
[24] |
Na Zelené hoře, 1465, 30 Nov. (Z rkp. Talmbersk)
|
---|
[25] |
Mudrym a opatrnym purkmistruom a raddam móst Prażskych, i jinym raddźm
|
---|
[26] |
z jiných měst, přáteluom milým !
|
---|
[27] |
Pozdraweni, přízeň a sluzbu nasi wzkazujem, opatrni sused¢ a pratele mili!
|
---|
[28] |
Došla nás weliká a najwětší wěc od našeho přítele kněze biskupa Olomückého
|
---|
[29] |
JM“ i od jiných našich přátel; kterýžto kněz biskup JM“ mluwil před panem Janem
|
---|
[30] |
z Rožemberka a před panem Zdeňkem ze Šternberka oc. žebychom králi JM" ne-
|
---|
[31] |
měli psáti »Pán náš milostiwý«, ale mčlibychom psáli, že »Pán náš nemilostiwy«;
|
---|
[32] |
a žeby JM' knězi biskupowi ukázal nějaký spis, kterýž se dotýče nasi duże, naší
|
---|
[33] |
cti, našeho hrdla — a statek jest najmenší. Ukázaw jej, tu že jest JKM“ jistil, že
|
---|
[34] |
jest jistě tak, że kdyż sem já Zdeněk ze Šternberka byl nynie w Rakúsich u naj-
|
---|
[35] |
jasnějšího pána Ciesaře Římského w Nowém Městě, a s JM" o swü sprawedlnost
|
---|
[36] |
smlüwal, že sem já jednal se panem Hanušem Robocharem, bychom J. kral. M*
|
---|
[37] |
otrawili, neb zpuosobili, aby JM‘ zamordowän byl; a Ze sme sobě Ciesařowa syna
|
---|
[38] |
| 15*
|
---|