| [1] |
|
|---|
| [2] |
bohu také dobře šťastně sme jemu poslúžili, dobywše a podmaniwse tyto hrady
|
|---|
| [3] |
a mósta : prwni hrad se jest umluwil s pánem naším a klášter, oba se poddawie,
|
|---|
| [4] |
jménem Hartemberk; opět město řečené Einberk poddalo se jest a deset tisic zla-
|
|---|
| [5] |
tých pánu našemu dalo, a korühew wrátili, kterůž byli jich predkóm wzali. Opět
|
|---|
| [6] |
dobyli sme města šturmem, řečeného Plumberk a hradu při něm; a w tom městě
|
|---|
| [7] |
wzal sem já pušku, ježto jest tak dobrá, tolikáž anebo wětšie jako Wilštynka, a tu
|
|---|
| [8] |
s sebü wozim, A dále sme odtud táhli k městu řečenému Lemegaw, a to se jest
|
|---|
| [9] |
umluwilo a poddalo i s těmi hrady okolními biskupu Kolinskému. Opět město
|
|---|
| [10] |
a hrad Ditmar; it. mésto Sale; opět město Herwert; ta wšechna sú se umluwila
|
|---|
| [11] |
a poddala biskupu Kolinskému, a mají jemu dáti šest a padesáte tisicuow zlatých,
|
|---|
| [12] |
a přísahu jemu učinili, že podeň sluSeti maji. A již sme pak přitáhli skoro dwě ne-
|
|---|
| [13] |
děli k tomu hlawniemu městu, z kteréhož se ty hrabie píší, řečenému Lipa, jeho
|
|---|
| [14] |
dobýwajíce děly i jinák; a s námi leží biskup Kolinský, a druhý biskup z Mynsteru
|
|---|
| [15] |
bratr wlastní biskupa Kolinského: ale to jest dobre pewné, waly a prikopy wodnymi
|
|---|
| [16] |
a hlubokými, jakoby které w Čechách mohlo býti wybráno, kromě žeť podsebitie
|
|---|
| [17] |
připrawena nejsů; a to jest město wětšie než které w Čechách, kromě Prahy a Hory.
|
|---|
| [18] |
Dale mily buoh wie, kterak se nám tu zdaří. Neb od toho mésta we dwuü mili
|
|---|
| [19] |
jest město weliké jménem Zuc, mnoho wétsie než toho, kteréhož nynie dobýwáme:
|
|---|
| [20] |
a na tom městě a pán toho města jest knieže z Klefu, a ten jest pomocník a pán
|
|---|
| [21] |
těch hrabí, kteréž hubíme. A kdyžby nám pán buoh pomohl toho města dobyti anebo
|
|---|
| [22] |
smluwü wzieti, pred kterým ležíme, hned bychom na to knieže táhli a jej hubili
|
|---|
| [23] |
wšelikterakým obyčejem. Jinycht nowin nynie psati newiem, než že se dékujice
|
|---|
| [24] |
pánu bohu dobře mám i s přátely swými. NeZ něcoť jest již nám po hřiechu do-
|
|---|
| [25] |
brých chudých pacholkuow sešlo, a zwlášť pěších; ale z mé roty děkujíce pánu bo-
|
|---|
| [26] |
hu žádný nezahynul: potom pak bůh má w swé moci. Takébych rad slysal, milÿ
|
|---|
| [27] |
pane otče, by se dobře jměl i s jinými přátely w Čechách; nebť bych rád časté
|
|---|
| [28] |
poselstwie činil, ale poslyť jest těžko, nebť prochäzeti nemohů a mieti jich nemuożem.
|
|---|
| [29] |
Také milý pane otče, tento list psán u Lipy, a prwé nei dokonan, odtrhli
|
|---|
| [30] |
sme od toho města, jeho nedobywše, nebť jest twrdé. I přitáhli sme k tomu městu
|
|---|
| [31] |
jménem Zuc, a tu učinili smy s nimi harc silny, a tak w tom harci bili sme je do
|
|---|
| [32] |
jich bran, a na tom harci jsem postřelen, ale děkujíce pánu bohu neškodně, ježtoť
|
|---|
| [33] |
o to nenie třeba žádné starosti tobě ani jiným přátelóm jmieti. Dán w zemi Best-
|
|---|
| [34] |
walské, před městem Zuc nazwanym, ten pondělí před Sw. Prokopem.
|
|---|
| [35] |
Jindřich z Kolowrat,
|
|---|
| [36] |
seděním na Libštyně.
|
|---|
