| [1] |
A. VII. Dopisy p. Alse Holického ze Sternberka r. 1445. 19
|
|---|
| [2] |
ustanowime, Ze od toho býti nikoli nechceš, a tebů že nemá nic obecnieho do-
|
|---|
| [3] |
bróho sniti. Na kterémžto sněmu po twém odjezdu zespolka woleny sů osoby
|
|---|
| [4] |
jmenowité, aby mohli sněm wšemu králowstwi Ceskému uložiti, kdyžby se jim
|
|---|
| [5] |
slušné a hodné zdálo a widělo. A z takowého jednosworného swolenie od těch
|
|---|
| [6] |
osob tento sněm na den s. Alžběty uložen a již široce ohlášen jest. A wieš také
|
|---|
| [7] |
pane, že na každém sněmu tak sme se ustanowowali, a nikdy sme se nerozjiežděli,
|
|---|
| [8] |
leč sme prwé wěděli a o jiný sněm se swolili. A mineli a nedójdeli tento sném,
|
|---|
| [9] |
pomysl na to, kto již potom moc bude mieti walny sném ulożiti? a kdy se brż
|
|---|
| [10] |
sjedeme, bychom se jednosworně o to swolili? A mnozit to rádi küpi, aby sné-
|
|---|
| [11] |
muow se cti prázdní mohli býti, ježto když sme se jednosworně o sněmy swolo-
|
|---|
| [12] |
wali, nemohli sü jich odeprieti. Protoż mily pane, netoliko proto, ale pro mnohé
|
|---|
| [13] |
zlé, což z toho pójde, prosimet, aby nikoli nepochybil k tomu sněmu býti: to
|
|---|
| [14] |
dobie wěda, žeť tebe mnozi w této zemi hleděti a twé příjezdy čekati budú, jež-
|
|---|
| [15] |
toby tudy tento sněm snad nedošel, a roztrženie, kteréžby se stalo, toby tobě při-
|
|---|
| [16] |
psáno bylo; jehožť tobě dobře na to sluší pomysliti, aby se toho nedopustil, neb-
|
|---|
| [17] |
bychom tobě toho nerádi přáli, by to na tobé pane mélo zuostati. Odpowédi
|
|---|
| [18] |
psané žádáme. Dat. fer. III ante festum S. Martini.
|
|---|
| [19] |
Aleš ze Šternberka oc. a Hanus z Kolowrat.
|
|---|
| [20] |
|
|---|
| [21] |
Pan Ale$ napomíná p. Oldficha z Rosenberka, aby uwozowśnim króle Římského do
|
|---|
| [22] |
Cech zmatkiw nemnożil oc.
|
|---|
| [23] |
Bez místa, 10 Apr. 1443. (Z rkp. Březan.)
|
|---|
| [24] |
Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli milému.
|
|---|
| [25] |
Slużbu swü wzkazuji, urozeny pane a prieteli zwlásté milý! Wědětiť dáwám,
|
|---|
| [26] |
že o tobě obecně powěst jde, že ty chceš jeti po krále Římského, a jeho sem do
|
|---|
| [27] |
zemé uwesti. Milý prieteli, aé jestli to tak, mohlby se dobře na to rozpominati,
|
|---|
| [28] |
že když král Rimsky, knieZe Rakusky, byl sem uweden do zemé ne z jedné wuole,
|
|---|
| [29] |
le ste jemu ani zemi jeho uwedenim nic dobrého nezjednali, nez rozdélenie w zemi
|
|---|
| [30] |
byli ste uwedli, a jistà čáka zkázy země této pro to byla. Pak jestliže krále
|
|---|
| [31] |
Římského uwedeš, w jistotě rač wěděti, že opět Чет nic dobrého nezjednáš, než
|
|---|
| [32] |
tolikéž, nýbrž strach, hóře nežli prwé. A o tom pane nepochybuj. A pakli poň
|
|---|
| [33] |
pojedeš a jeho nepřiwedeš, tak jakož prawi, ostawiś po sobě slowo neužitečné, a
|
|---|
| [34] |
takowůto památku, žes rád chtěl zemi roztržení zjednati, o to osobně pracuje, ale
|
|---|
| [35] |
žes toho dowesti nemohl. Protoż mily prieteli, mášli penieze a praci naloziti, na-
|
|---|
| [36] |
lož je někde na obecné dobré: neb slušněji by tobě bylo to jednati, což by z jedné
|
|---|
| [37] |
wuole bylo, a ku pokoji slúžilo. A pisit toto tobě, pane, to wie milý buoh, z wiery ;
|
|---|
| [38] |
3*
|
|---|
