Facsimile Lines

792

Page

[1]	A. II. Psanj pana Wilema z Pernsteina r. 1520. 109
[2]	45.
[3]	P. Ladislawowi ze Sternberka, neyw. kancléfi: o nastáwagjcjm w Praze gedninj we
[4]	pijéiné dluhüw králowskych, ze gemu wéc swau pfi tom poraučj; též stjžnost we-
[5]	de na p. Albrechta Rendle z Ausawy.
[6]	W Pardubicjch, 1 Jun.
[7]	S. s. w. u. p. p. a bratře můj milý! Přál bych wam wšeho toho, což-
[8]	byste wy sobě sám přáli.
[9]	Pan Lew piše mi list, žádaje mne, abych w Praze w pondělí byl, že tu
[10]	maji wsickni rukojmi.byti, a wéritelé také, komu jsme rukojmí. Napsal sem, že-
[11]	bych to rád udělal, ale že nemohu, že mám dnu. Než kdyby waše potřeba byla
[12]	o waši wěc, a wy mně oznámili, proto bych mohl být. A také pritom píše mi
[13]	něco o těch nesnázích: na ty sem já mu dal odpowěd. Přitom sem list jemu na-
[14]	psal, což se toho rukojemstwi dotýče, že já někomu tu wěc na swém místě po-
[15]	ručím, jakož mu teď nyní píší, že wám tu wěc poručím: při čemž wy stanete,
[16]	že já také k tomu swolím, a wedlé wás přitom stanu.
[17]	Než můj milý pane bratře, o tomto abyste ráčili wěděti, a na to pomysliti,
[18]	i to rozwážiti, ze Rendl mluwil tato slowa mezi wériteli, a to těmito slowy :
[19]	»Ze to pán büh sám jedná, kterak jest to zapsáni tam weslo: nestaneli se
[20]	nám tomu dosti, abychom mohli k jistcüm a k rukojmim swym hledëti; toho se
[21]	nepaustéjme, ani se z toho Zádnému dejme wywoditi. A by jini to chteli udélati,
[22]	já toho neudélám jeden: neb jiZ prwni zapsání, kteráž byla, již jsau tímto zkažena.
[23]	A jaké sme my nebezpecenstwi móli, Ze nam na zemi ukázali, a země nám žádné
[24]	jistoty neučinila! Ale již jest dobře se stalo, toho se držme!«
[25]	Po té řeči potom ještě jim do Prahy psal list, téz je k tomu napominaje.
[26]	Pak to znajíce, tím se umějte zprawiti. Já sem také panu Lwowi dal o tom znáti
[27]	po jeho poslu, když jest u mne byl. Ex Pardubic, fer. VIta ante trinitatis, 1520.
[28]	(Nr. 41.)
[29]	\
[30]	Cedule do toho listu.
[31]	Můj milý pane bratře! Na Rendle zápisy dělali na jeho hrdlo u mne dosti
[32]	diwné. A pii tom jaká slowa jsau o něm mluwiwäna nejednau, ale mnohokrát
[33]	dosti špinawá! kterýchž wěcí on sobě k zádnému konci nepiiwedl do si chwile.
[34]	Pak již moc mu dána, aby mohl na králowském místě s mocí poháněti nás
[35]	wšech, ježto se tu dotýče hrdla, cti i statku; ale čest jest nejwétsi. Pane bratie,
[36]	škaredé to wčci sau, takowé zpúsoby na nás i na naše potomky wymýšleti, a to
[37]	dskami bez jiných wědomi zapisowati, na sněmu toho neoznámiwše, ani o to jaké
[38]	řeči činiwše. KterakZ my mime swymi statky pii těch dskách bezpećni byti,

Text view • Facsimile