| [1] |
С. IV. Wypisy ze starých desk dworských r. 1403. 393
|
|---|
| [2] |
dělil Jan z Měcholup a Diwiš z Donína. Potom, dielny jsúce, chytily sů sie dě-
|
|---|
| [3] |
din na král sprawedliwě spadlých, ježto jich Přech, Ofka, Anka a mistr Beneš
|
|---|
| [4] |
z Lun otumieli. Pak su wedly kfiwć swódky, jeżto na dědinách swobodných ne-
|
|---|
| [5] |
měli, jedno což pod město slušie. A s tiem sie na panský nález táhne.
|
|---|
| [6] |
|
|---|
| [7] |
Bratij z Rosic od bratij z Týnce prigjmagj w manstwj wes Wratisowice. (XV, 360).
|
|---|
| [8] |
Na Chraustowicjch, 4 Nov. 1403.
|
|---|
| [9] |
Já Mikuláš Dyk a Ondřej, bratry wlastnie z Rosic, wyznáwáme tiemto li-
|
|---|
| [10] |
stem přede wšemi, ktož tento list uzřie nebo čtůce uslyšie: Jakož urozená bratry
|
|---|
| [11] |
wlastnie Petr a Pribek z Tynce, odjinud z Chróustowic, jsii k nim priezeń a milost
|
|---|
| [12] |
učinili tuto, že jsů nàm dédictwie swého sprawedliwého Wratisowic sstüpili i toho
|
|---|
| [13] |
wšeho, což příslušie k tomu, abychom sbožie toho pożiwali, to sobś k użitku pri-
|
|---|
| [14] |
wedli, coZ najlépe uméti budem, a z toho jim mámy slüZiti na dwü koní a se
|
|---|
| [15] |
dwéma brannyma, k jich rozkázáni, bez rozpaéi, službu tu mämy swrchupsanÿm
|
|---|
| [16] |
bratróm slúžiti i jich budúcim, dokudž to zbožie swrchupsané držeti budem. A to
|
|---|
| [17] |
jistě sbozie swrchupsané já Mikuláš: a Ondřej mame drieti do wuole swrchupsa-
|
|---|
| [18] |
nych bratruow Petra a Piibka a jich budücich; a kdyZ swrchupsaná bratry Petr
|
|---|
| [19] |
a Přibek, neb jich budůcí, nám již psaným dali wěděti puol roka napřed, a ne-
|
|---|
| [20] |
chtiece, bychom my to drželi: tehda já Mikuláš Dyk i Ondřej bratry wlastnie po
|
|---|
| [21] |
poluročí mámy a slibujem beze wšeho zmatku i wymluwy sstüpiti toho sboZie Wra-
|
|---|
| [22] |
tišowic jich dědictwie i s tiem se wším, cožbychom tu ustawili a oprawili; kromě
|
|---|
| [23] |
koní a jiného nábytku wšeho i swrsku, obilé a satuow wsech, toho jim nemámy
|
|---|
| [24] |
sstüpiti ani ostawiti. Pakliby w té chwili a w těch létech nás již psaných pan
|
|---|
| [25] |
buoh smrti neuchowal, jehoz pane boże ostřez, buďte děti naši neb nebudte,
|
|---|
| [26] |
swrchupsaná bratry Petr a Přibek (a) jich budúci po našie smrti mají sie zasie uwá-
|
|---|
| [27] |
zati w swé dědicstwie w to w Wratišowice we wše w též, což sme my od nich
|
|---|
| [28] |
drželi, ježto nám jsů toho sstůpili a swěřili beze wšeho zmatku, a žádný jiný;
|
|---|
| [29] |
neb my již psaní Mikuláš a Ondřej ani naši budůcí nejsmy mocní a nemámy toho
|
|---|
| [30] |
swrchupsaného sbožié žádnému jinému sstupowati, aniž také poruéiti komu muo-
|
|---|
| [31] |
Zem, jedno Petrowi a Pribkowi bratröm swrchupsaným. A to wšecko, což w tomto
|
|---|
| [32] |
listu swrchupsáno stojí, já Mikuláš a Ondřej bratry wlastnie slibujem swû wieru
|
|---|
| [33] |
i swü óest zdrZeti a uciniti. Paklibychom to jinak proměnili, a toho nezdrZeli aneb
|
|---|
| [34] |
neučinili tak, jakož nahoře psáno jest: tehdy kriwébychom a newérné uéinili proti
|
|---|
| [35] |
swrchupsanym bratróm, a samibychom sie swé cti i swé wiery otsüdili. A toho
|
|---|
| [36] |
wieho na swédomie na3e wlastni peócet priwésili jsme k tomuto listu, a pro lep-
|
|---|
| [37] |
50 *
|
|---|
