| [1] |
334 A. IV, Dopisy Baworské od т. 1501.
|
|---|
| [2] |
apoštola božieho n. př., na kterémž my dálibuoh osobně konečně býti chcme, a
|
|---|
| [3] |
tu že chceme každého opatřití podlé jeho sprawedlnosti. A protož jestližeby kto
|
|---|
| [4] |
přes takowé naše rozkázanie chtěl co swéwolného pred se bráti: tehdy my was
|
|---|
| [5] |
wsecky i kazdého zwläät napominäme s pilnosti i ptikazujem, abyste takowÿm
|
|---|
| [6] |
radui a pomocni nebyli w takowé wéci, wédüc Zeby to bylo konečně proti wuoli
|
|---|
| [7] |
naší. A také wiete, Ze w obecném zuostání to jest znamenitě zapsáno, že žádný
|
|---|
| [8] |
bez wuole našie wálek wen z země začínati ani zdwihati nemá; a staloliby se co
|
|---|
| [9] |
proti tomu, že jsú na to pokuty znamenité uloženy a dskami zapsány. Také jestli-
|
|---|
| [10] |
žeby kteří chtěli z wašich poddaných na žold jiti neb jeti, anebo na jaké bratr-
|
|---|
| [11] |
stwie, k těm, ktožby proti wuoli naší wálku wen z země zdwihnůti chtěli, že
|
|---|
| [12] |
toho nedopustite; a jestliżeby ktefi snad již wyšli neb wyjeli, ty zase Ze odwo-
|
|---|
| [13] |
lite. A protoZ wédüce w tom takowé rozkázanie a wuoli nasi koneénü, zacho-
|
|---|
| [14] |
wajteż se tak, jakož wám pisem, jinàk techo neéiniec. A toto nase rozkäzanie
|
|---|
| [15] |
dajte prowolati w méstech i také w městečkách toho kraje, tak aby to wšem
|
|---|
| [16] |
známo bylo. Dán w ponděli po matce boží na nebe wzetie, léta božicho M? pěti-
|
|---|
| [17] |
stého prwnieho, králowstwi našich Uherského XI, Ceského tridcátého prwnieho.
|
|---|
| [18] |
|
|---|
| [19] |
Král Wladislaw rytjfi Hefmanowi z Janowic zapowjda sprawedliwosti swé na knjżeti
|
|---|
| [20] |
Baworském waletnau cestau postihati.
|
|---|
| [21] |
|
|---|
| [22] |
|
|---|
| [23] |
Slowütny wérny náš milý! Jakož nám dosti dlůze a obšírně pišeš, připo-
|
|---|
| [24] |
minaje, kterak si se častokrát netoliko před námi, ale i před hejtmany a pány,
|
|---|
| [25] |
kteříž w sudu zemskóm sedaji, opowiedal, co se tć róznice a nesnáze, která jest
|
|---|
| [26] |
mezi knězem Albrechtem Mnichowským a tebů, dotýče, a podnes Że si s nim o
|
|---|
| [27] |
to žádného konce mieti nemohl, atbychme toho brániti a zastawiti neráčili, aby
|
|---|
| [28] |
ty na ném sprawedliwosti swé dobyti mohl oc. Kterémuzto wšemu psaní dobře
|
|---|
| [29] |
sme a dostatečně porozuměli, a jiného co na to psáti newieme, než že si o swü
|
|---|
| [30] |
sprawedlnost s knězem Albrechtem tak dlůho konce mieti nemohl, Zet toho ne-
|
|---|
| [31] |
přejeme; ale poněwadž již ta wěc skrze naše psanie u téhož kniežete na tom po-
|
|---|
| [32] |
stawena a k tomu přiwedena, že se on podáwá, chtě s tebů o to rád ohledán a
|
|---|
| [33] |
rozeznán býti, a pokudž co sprawedliwě dlužen a powinen bude, dosti od sebe
|
|---|
| [34] |
učiniti: přikazujem tobě, aby ty nechaje takowé swé wuole a wytrinosti, toho
|
|---|
| [35] |
nezamietal a žádné wálky nezačínal, až do příjezdu našeho do téhož králowstwie,
|
|---|
| [36] |
kterýž před sebů hned dáli buoh brzký a konečný máme; a tu tebe i jiné, kteříž
|
|---|
| [37] |
|
|---|
