Facsimile Lines

354

Page

[1]	208
[2]	tělo v kostele S° Štěpána velikého na Menším Městě Pražském ...
[3]	odpočívá), pokládá.“ Dikast je vypočítává a vybízí k rozjímání o slovu
[4]	Božím. „I abych jako nehodný služebník a kněz Páně k utyrzení víry
[5]	křesťanské a života pobožného prostějším v lidu Božím nápomocen
[6]	byl, tuto Postylku sem jak z písem svatých tak z rozdílných učitelů
[7]	církve svaté sebral, a podlé konfessí svaté pod obojí ete. v království Če-
[8]	ském přijaté srovnal, i vůbec na svůj náklad vydal.“ Vypravuje,
[9]	s jakou prací to bylo spojeno: „Jedno vyvoliti materii z rozličných
[10]	učitelů. Druhé psáti a zbírati. Třetí přepisovati. Čtvrté proby opravo-
[11]	vati. A to vše plně v půl létě šlo a cíle žádostivého . . . . dokročilo.
[12]	Jiný aby se o též z své práce, a ne z cizí pokusil, upřímně žádám.
[13]	Nic to neškodí, že jednostejná slova, kterých sem já užil, jednostejný
[14]	výklad míti budau. Pán Bůh rač dáti, abychom o božských věcech
[15]	v církvi jednostejně vsiekni bez rozdílu mluvili a jako apoštolé lovice,
[16]	zahrnutými rybami obě dvě lodičky naplnili (Luk, 5)“. Spisovatel
[17]	pak připisuje knihu svou šlechticům pod obojí, které na po-
[18]	čátku vyjmenoval, od jejichž rodičů již „byl fedrován“, když byl
[19]	„v škole Žatecké pod kázní dobré paměti vzáctných Mistrů P. Pavla
[20]	Filopatra Mělnického, P. Jiřího Ostracia, P. Jakuba Stráby, P. Jiříka
[21]	Susila, P. Vácslava Posthumia, a tak potom i v službě kněžství S?
[22]	od léta 1578.“ Přeje si, aby každý čtenář měl z jeho postilly užitek.
[23]	Dat. 13. června ve středu po slavnosti seslání Ducha sv., „kteréhož
[24]	dne Matthyáš II., král Uherský a Český, v Frankfartě při Mejnu na
[25]	království Římské ode všech kurfirštův jednomyslně jest volen etc.,
[26]	kterémuž Pán Bůh, jenž dává království a císařství i slávu sám, rač
[27]	zdraví, štěstí, sílu dáti, a let k letům Jeho milosti přidati Amen.
[28]	Léta Páně 1612. Nehodný služebník v Kristu Ježíši kněz Jiřík Dy-
[29]	kastus Miřkovský etc.“
[30]	Po předmluvě následují dvě básně latinské (dist.), na
[31]	krále Matiáše a na kázání Dikastova, pak „Omluva autora ku
[32]	pobožnému čtenáři.“ Mezi jiným připomíná Dikast v „Omluvě“,
[33]	že mu byly dvě věci vytýkány: 1. že dal každému kázání „titul: ku
[34]	potěšení“, neboť prý nejsou evangelia jen ku potěšení, ale také
[35]	„k naučení, k správě, k radě, k napomenutí, ku potrestání, k napra-
[36]	vení;“ k tomu odpovídá spisovatel, že ví, že k tomu ke všemu při-
[37]	spívá písmo sv., ale že, hledí-li se k cíli nejposlednějšímu, dodává
[38]	člověku naděje k životu věčnému, tudíž jest mu „ku potěšení“; vždyť
[39]	samo slovo „evangelium“ znamená dobré a veselé, čili potěšitelné
[40]	poselství; na konec praví: „Summau žádného učení, žádného nábo-
[41]	ženství, žádného kázání a napomenutí nechtěl bych slyšeti, z kteréhož

Text view • Facsimile