Facsimile Lines

354

Page

[1]	201
[2]	Ke kázáním 2. dílu (1—1104 str.) připojena jsou kázání na den
[3]	posvěcení chrámu (1105—1110) a o nejsvětější večeři Pána našeho
[4]	Ježíše Krista s modlitbou (1111—1119). Ku konci jsou 3 rejstfíky
[5]	k oběma dílům. Dvěma latinskými básněmi a krátkým doslovem končí
[6]	se celé dílo.
[7]	Slovaciovy výklady jsou nad míru obšírné. Spisovatel vy-
[8]	kládá smysl jednotlivých vět, rozvádí široce myšlenky v nich obsa-
[9]	žené a vysvětluje vše důkladně; dříve než přistoupí k vlastnímu vý-
[10]	kladu, podává v úvodě smysl příslušného textu s častou applikací na
[11]	dobu tehdejší a rozdělí si pak výklad na několik částí, které pak
[12]	probírá a ku kterým připojuje naučení.
[13]	Ukázka. Ve výkladech řečí postních (1. díl Vysvětl. bibl.
[14]	str. 2. a sl.) jest kázání na 1. stfedu v postě takto rozděleno:
[15]	Úvod: Vrchnosti se maj{ starati, aby poddani byli vychováváni
[16]	věrnými učiteli. K tomu nemají litovati nákladu; „ale proti této po-
[17]	vinnosti těchto časův mnohé vrchnosti místo shromažďování lidu pod-
[18]	daného v chrámy Boží dávají iim příčinu k shromažďování se k ožral-
[19]	ství, stavějíce místo chrámů krčmy, pivováry, pálenice, na ty ochotněji
[20]	některé sto tolarů, nežli na chrám Boží některý groš naloží. Prijdet,
[21]	přijdeť čas, že, poněvadž nyní cti a slávy toho nebeského krále ne-
[22]	vzdělávají a nefedrují, k nim se také v den příští svého saudu ne-
[23]	přizná, ale s otcem pejchy a s původcem lakomství je od sebe zavrže
[24]	a véčně zatratí“. (2—3). Následuje text: Johel II 12—20 a rozbor
[25]	této starozákonní řeči, pak slova sv. Mat. kap. VI.: „Když se pak
[26]	postíte, nebudte jako pokrytci smutní...“ atd, a k tomu výklad
[27]	takto rozdělený: („K vyrozumění této řeči předložíme sobě toto“ :)
[28]	„Nejprvé: V čem pokrytci svůj půst zakládají? Druhé: Proč křesťané
[29]	nemají sobě na zemi pokladu shromažďovati a jakým spůsobem v nebi
[30]	mají jej skládati ?“ Následují výklady „k prvnímu“ a „k druhému“, na-
[31]	učení, pak vysvětlení epištoly sv. Pavla 2. Kor. kap. 10., v. 1—8, naučení.
[32]	Slovacius cituje často písmo sv. a otce církevní. Citaty latinské
[33]	překládá. Vkládá též často verše latinské, které volně překládá,
[34]	na př.:
[35]	„Casta Deus mens est, casta vult mente vocari
[36]	Et castas pondus jussit labere preces.
[37]	míná, že Rozacius „vykládá čtenáři staročeský vývoj literatury od Adama takořka.
[38]	R. ví, proč tak daleko do minulosti v předmluvě si zašel. Chce dobrým Cechům
[39]	položiti na srdce, že v tom veliká milost boží, jsou-li knihy dobré přístupnější;
[40]	hojnější a lacinější nežli za dnů starodávných . .. " (str. IX.)

Text view • Facsimile