[1] |
|
---|
[2] |
Chel&icky cituje též místy otce církevní ajiné spisovatele, ale
|
---|
[3] |
neudává na mnoze ani jejich jmen, nýbrž praví vždy, že „mistři“,
|
---|
[4] |
„doktorové, slúpové cierkve svaté“, „učení“ tak a tak vy-
|
---|
[5] |
klAdaji (na pr. 175°, 184, 215" atd.). Leckdy podává proti mistrům
|
---|
[6] |
výklad svůj, jenž se mu zdá příhodnější (na pi. 6°). Z církevních
|
---|
[7] |
otců má rád zvláště „velikého doktora svatého Řehoře“
|
---|
[8] |
|
---|
[9] |
Sloh jeho zabihá místy do rozvléénosti a do nepra-
|
---|
[10] |
videlnych, dlouhych period; nezřídka však povznáší se
|
---|
[11] |
k opravdové kráse dokonalého řečníka. (A. N. Pypin a V. D. Spa-
|
---|
[12] |
sović Hist. lit. slov., dil IL. 1882, str. 345.) Ukázka slohu teénického :
|
---|
[13] |
„Pośli, pane, angely své s trübü, ať shromáždí volené tvé od čtyř
|
---|
[14] |
vétruov nebeských, at tě chválí jako sprvul Již si dávno hověl
|
---|
[15] |
a milostiv byl ástóm tém, jesto se tobě posmívají a rúhají, a dobře
|
---|
[16] |
si činil těm, ješto sú tě na zemi povrhli, a život tvój jako v blátě
|
---|
[17] |
potlačili. Nehud dele milostiv dstóm jejich k rúhání otevřeným!
|
---|
[18] |
Povstan, Pane, a rozprchnüt se tvoji nepiitelé, zemdli jejich sílu
|
---|
[19] |
velikú, o níž praví, že na věky stane nepohnuta, roztrhaj svazky
|
---|
[20] |
jich železné, v nichž naději mají! Neboť tobě, milý Pane, všecky věci
|
---|
[21] |
podobné sú; ty móžeš to moře ukrutné spokojiti jako jednoho člověka:
|
---|
[22] |
nyní, nebo když se tobě líbiti bude. Jediné v tento čas zachovaj lid
|
---|
[23] |
svuoj prostý, kterýž miluješ, ať by nezahynul v těchto búřech, kteréž
|
---|
[24] |
muożeś brzo ukrotiti, jestli tak libé a pravé před tebůú!“ (50°).
|
---|
[25] |
K účinnosti slohové přispívají u Chelčického častá prérovnání,
|
---|
[26] |
na př.: „jako tma noční nemuož chváliti světla dennieho, proto že
|
---|
[27] |
jest jemu odporna viec a od něho vzdálena: takéž hřiešníci v starém
|
---|
[28] |
Zivoté a poskvrnéném nemohüt slaviti narozenie Kristova ...“ (197),
|
---|
[29] |
„Jako oblak slunce, tak ta mylnost (kněží) lžmi skovand zastird
|
---|
[30] |
pravdu Kristovu“ (48%), „Jakožto v moři ryba rybu hltá, tak člověk
|
---|
[31] |
člověka násilím hubie“ (188b). Leckdy užívá přirovnání
|
---|
[32] |
příliš drastických, na př.: „Jako svině hladovitá běhá podle
|
---|
[33] |
domuo lapajici, kde se jf co nahodí na smetišti, buď ohryzek, kost
|
---|
[34] |
i lajno: takyz jest tento lačný lid a opuštěný ode všech daruov
|
---|
[35] |
boZích . ..* (1135, pod. 261b.)
|
---|
[36] |
Hříchy kává Chelčický tony ostrými, užívaje wome % sarkasmu
|
---|
[37] |
v hojné míře. Vůbec má postilla jeho ráz své doby. Co praví Denis
|
---|
[38] |
o spisech jeho vůbec, platí zvláště o postille: „Jeho
|
---|
[39] |
spisy zajisté mají někdy ráz doby své: skladatel rád roz-
|
---|
[40] |
umuje prostředkem citatů, kupí roztřídování a rozdělování, ale nákaza
|
---|
[41] |
byla toliko nepřímá a nedotkla se vnitřního jádra: pravidla, jež si
|
---|