| [1] |
226 C. 334—335: 4—9. cervence 1437.
|
|---|
| [2] |
a obci mésta Tdbora, Ze nevystavi znovu a neosadí hradů a městečka Pribenic,
|
|---|
| [3] |
neprodají těch hradův nikomu k osazování a zachovají věčný mír.
|
|---|
| [4] |
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 389 b, pův. formulář.
|
|---|
| [5] |
List podobného znění jako č. 3383; svědkové však nejsou uvedeni jménem. — V archivu
|
|---|
| [6] |
Národního musea v Praze v pozůstalosti Palackého (I B 3c) je regest z listu z 5. června 1437,
|
|---|
| [7] |
podle něhož zaručili se Aleš ze Šternberka, Přibík z Klenového, Chval z Chmelného a j. Tábor-
|
|---|
| [8] |
skgm za Oldficha a Jindřicha z Rožmberka na zdržení smluv obapolných.
|
|---|
| [9] |
335. V Chebu, 9. července 1437.
|
|---|
| [10] |
Císař Zikmuna Oldřichovi z Rožmberka: o říšském sjezdu v Chebě; aby ne-
|
|---|
| [11] |
meškal poslati své lidi k obléhání Sionu.
|
|---|
| [12] |
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 391, or. pap.
|
|---|
| [13] |
AČ. I, 49 č. 61. — RI. XI, 11856.
|
|---|
| [14] |
Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český
|
|---|
| [15] |
|
|---|
| [16] |
Urozený věrný milý! Tajnot tebe nenie o sjezdu naSem s knieZaty a volenci
|
|---|
| [17] |
ve Chbě;? a s těmiť nám, bohu děkujíc, dobře sě vede a po naSie vuoli, jeStot bohda
|
|---|
| [18] |
v skuoïe do Čech s dobrými zasč novinami sč navrátíme. Než zamútiliť sú nás
|
|---|
| [19] |
velmi listy svými ti, jenž u Siona leZie? psavše nám o rozličných a mnohých pra-
|
|---|
| [20] |
ciech svých i nebezpečnostech, že jich jest velmi málo. A k tomu druzí v témž
|
|---|
| [21] |
kraji sněmy kakés jednají, listy po městech i kdež vědie rozpisujíc; že by z toho
|
|---|
| [22] |
mnoho dobrého mělo jíti; ještot my tomu rozuměti nikoli nemuožem. A nám také
|
|---|
| [23] |
toto zde počaté dobré opustiti jest nesnadno, aniž by nám potom i ot vás za dobré
|
|---|
| [24] |
bylo jmieno. ProtoZ mily, pro hospodina! jiź opatř čest naši i tej země, a nemeškaj
|
|---|
| [25] |
lidí svých tam k Sionu také vypraviti. Potfebieť jest, ať by zlí skrze naši nepilnost
|
|---|
| [26] |
a oblevenie pochvaly snad neměli, a my i s vámi k hanbě a ke škodě nepřišli;
|
|---|
| [27] |
tiem pro nic nemeSkaje, jakZt věříme. Zatiemt my zde tiem spieše těchto věcí po-
|
|---|
| [28] |
konajic, do Cech zasě přijedem a pilnějie sé s boží pomocí ke všemu přičiníme,
|
|---|
| [29] |
dobrým a poslušným poděkujíc a jiným také s tvů a jiných raddů vedlé jich hod-
|
|---|
| [30] |
nosti otplatiece. I věřímeť vždy, že svých k tomu Sionu ve v&icku dobrü libost pro
|
|---|
| [31] |
naše poctivé a té země všecko dobré poslati neobmeškáš. Dán ve Chbě v úterý
|
|---|
| [32] |
před S. Margrethů, let království našich etc.
|
|---|
| [33] |
Ad mandatum d. imperatoris
|
|---|
| [34] |
Johannes Tussek.
|
|---|
| [35] |
Na rubu: Uroz. Oldřichovi z Rozmberka,
|
|---|
| [36] |
věrnému našemu milému.
|
|---|
| [37] |
|
|---|
| [38] |
1) viz pozn. 5 na str. 223. 2) viz Tomek, Děj. Prahy VI?, 27 a d., Palacký, Děj. III. 8, 255
|
|---|
| [39] |
a d.; srv. též výše č. 330.
|
|---|
