| [1] |
Ć. 149—150: 7.—16. listop. 1428. 101
|
|---|
| [2] |
149. [po 7. listopadu 1428].
|
|---|
| [3] |
Olařich z Rožmberka přijímá Budějovské v příměří, které má s Matidśem
|
|---|
| [4] |
z Chlumcan, hejtmanem, a s městy Pískem, Sušicí a Prachaticemi.
|
|---|
| [5] |
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 287, koncept.
|
|---|
| [6] |
My Oldřich z Rosenberka“ etc. vyznávám etc., že přijel sem a mocí listu tohoto
|
|---|
| [7] |
přijímám k sobě, z* holduov a z drženie nevystupujíc,“ múdré a opatrné purgmistra,
|
|---|
| [8] |
conšely a obec města Budějovic? v pravé křesťanské příměřie, kteréž máme s slo-
|
|---|
| [9] |
vutným Mathiášem z Chlumpéan, hauptmanem, a s městem Pieseckým, Sušickým a
|
|---|
| [10] |
Prachatickým“ s těmi výmluvami“, jakož listové hlavní svědčie, z holduov prvních
|
|---|
| [11] |
a z drženie nevystupujíce; kteréžto příměřie svú dobrů ctí a věrů a pod tisícem
|
|---|
| [12] |
kop slibujem za svrchupsané město i za všecky, kteříž by na městě byli, že věrně,
|
|---|
| [13] |
ctně a křesťansky zdržáno bude a má býti bez přerušenie všelikakého. A jestliže
|
|---|
| [14] |
by sě nahořepsanému městu i v tom přebývačuom v tom příměří nezdálo státi, tehdy
|
|---|
| [15] |
my máme na Piesek dvě nedělí napřed dáti za ně věděti. A toho na svědomie...
|
|---|
| [16] |
150. V Krumlově, 16. listopadu 1428.
|
|---|
| [17] |
Olařich z Rožmberka Budějovským: omlouvá se proti nářku Mikuláše z Lob-
|
|---|
| [18] |
kovic a prosí je, aby s Mikulášem promluvili, aby svůj spor s ním urovnal.
|
|---|
| [19] |
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 288, koncept.
|
|---|
| [20] |
AČ. III, 8 č. 8. — O poměru Oldřicha z Rožmberka k Mikulášovi z Lobkovic a na Hluboké
|
|---|
| [21] |
|
|---|
| [22] |
Já Oldřich z Rosenberka opatrným purgmistru, conšelóm i přísežným města
|
|---|
| [23] |
Budějovského/ a slovutným Oldřichovi Podolcovi, Janovi Hrobskému, Petrovi od
|
|---|
| [24] |
Dubu, Smetánkovi z Kovářova, přiezeň svü vzkazuji i jiným všem dobrým lidem,
|
|---|
| [25] |
oznamuje. Tak jakož pan Nikulaj z Lobkovic“ vám píše, žaluje na Tožici,* Matěje
|
|---|
| [26] |
Višni,“ Jana z Kozieho a na pana Jana z Risenburka, kteříž jsú za mě slíbili, byť
|
|---|
| [27] |
svému listu dosti neučinili a listu že by neplnili: viete dobře, když jsem u vás ro-
|
|---|
| [28] |
koval s Nikulaem, že jsem hotov byl své rukojmie vyvaditi a listu dosti učiniti a
|
|---|
| [29] |
penieze ostatnie že jsem byl položil tak, jakož list svědčí, chtě jemu plniti, a list
|
|---|
| [30] |
mój aby mi vrátil;* toho jest nechtěl učiniti, chtě škodám neslýchaným, mimo řád
|
|---|
| [31] |
a běh této země svého zisku hledě. O kteréžto chtěl jsem sě pánu Crálovy Milosti
|
|---|
| [32] |
a) v konceptu zkráceno Ros. b-c) v konc. nadepsáno mezi řádky. d) v konceptu zkráceno
|
|---|
| [33] |
Bud. e) v konc. vymluvaji. f) v rk. zkráceno Bud.
|
|---|
| [34] |
1) Pfíméfi ze 7. listop. 1428, viz G. 148. 2) Mikuláš z Lobkovicina Hluboké. 3) Tožice,
|
|---|
| [35] |
služebník OldFichüv, 4) Matěj Višně z Větřní. 5) dotčené listy se nezachovaly.
|
|---|
