| [1] |
74 Č. 108—109: 9—12. října 1425.
|
|---|
| [2] |
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 265, or. pap.
|
|---|
| [3] |
AČ. I, 21 č. 21. — Palacký, UB. I, 409. č. 351 (reg.). — RI. XI, 6445.
|
|---|
| [4] |
Sigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský,
|
|---|
| [5] |
|
|---|
| [6] |
Urozený věrný milý! Dávámeť věděti, že sjevše sě s osvieceným Albrechtem,
|
|---|
| [7] |
kniežetem rakúským a markrabí moravským, synem naším milým, i nemohli sme jej
|
|---|
| [8] |
z toho svésti, než že vždy chtěl clášter Třebíčský! obehnati, ač mimo naši vuoli;
|
|---|
| [9] |
a na tom jeho již nemóžem nechati. Pak teď nám přišlo poselstvie od druhých lidí,
|
|---|
| [10] |
ježto nás vystřiehají, že by Tháboři ten clášter chtěli rettovati a že sě k tomu chystají.
|
|---|
| [11] |
A my jsme sobě byli položili, že jsme jemu jedno náš lid chtěli poručiti, a sami jinû
|
|---|
| [12] |
svú věc jednati; a poněvadž jsme již k němu přijeli; tehdy jeho nechcem ostati.
|
|---|
| [13] |
Protož od tebe žádáme, aby sě jako náš věrný ukázal a žádného příměřie s našimi
|
|---|
| [14] |
nepřáteli? nejměl, než aby jim ihned odpověděl; a když by počil, že by doluov proti
|
|---|
| [15] |
nám táhli, aby jim nazad ihned v chřbetě byl s statečným Nicolaem z Lobkovic? a jim
|
|---|
| [16] |
škodil, což najviece móžeš. A také zvěděl-li by, že by ten clášter Třebíč vždy chtěli
|
|---|
| [17] |
rettovati a již dolóv táhli, aby nás vystřiehl a nám to dnem i nocí dal védéti. A ukaZ
|
|---|
| [18] |
sě v tom jako náš věrný a jakožť toho zvlášče věříme, abychom tvü snaZnü vieru
|
|---|
| [19] |
tiem viece a viece shledali. A toť chcem i potom vším dobrým zpomínati. Dán
|
|---|
| [20] |
na poli blíž Pohořelic den s. Dyonizie, královstvie našich uherského etc. v XXXIX,
|
|---|
| [21] |
římského v XVI. a českého v VI. létě.
|
|---|
| [22] |
Ad mandatum d. regis
|
|---|
| [23] |
Michael prepositus Boleslaviensis.
|
|---|
| [24] |
Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg,
|
|---|
| [25] |
|
|---|
| [26] |
|
|---|
| [27] |
109. V Dalečicích, 12. října [1425].
|
|---|
| [28] |
Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: žádá znovu, aby neměl příměří
|
|---|
| [29] |
s Tábory a aby je zadržel v tažení na pomoc Třebíči.
|
|---|
| [30] |
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 267, or. pap.
|
|---|
| [31] |
AČ. I, 22 č. 22. — Palacký, UB. I, 409 č. 352 (reg). — RI. XI, 6446.
|
|---|
| [32] |
1) Klášter Třebíčský byl od konce r. 1424 v držení Husitů, srv. Palacký, Děj. LII. 2, 228.
|
|---|
| [33] |
2) O bojích v Čechách v v. 1425 viz Palacký, Děj. III. 2, 281 a d., Tomek, Děj. Prahy IV?, 316 a d.
|
|---|
| [34] |
Po marném vyjednávání v Brně v květnu t. r., kde byl přítomen i Oldřich se strany královy
|
|---|
| [35] |
(Palacký, tamže 236 a d., Tomek, tamže 322 a d.), chystal se Zikmunda k další válce a nepřál
|
|---|
| [36] |
snahám o příměří, které byly nejspíše na obou stranách, srv. níže č. 113 pozn. 5. 3) Mikuláš
|
|---|
| [37] |
z Lobkovic, purkrabí na Hluboké.
|
|---|
