[1] |
244. O rukojemství a rukojmích.
|
---|
[2] |
IV. Také o jiné všecky věci přísaha, rozsudkem někomu
|
---|
[3] |
nalezená, ne listovním, ale austním před právem odsvědčením
|
---|
[4] |
k vykonání ať přichází. |
|
---|
[5] |
Přísaha, někomu rozsudkem nalezená, ne listovnim, ale austnim odsvéd-
|
---|
[6] |
čením před právem vykonati se má.
|
---|
[7] |
|
---|
[8] |
Všelijaká věc, ode dvau k svěření přijatá, oběma zase spo-
|
---|
[9] |
lečně navrácena býti má. Nebo, jestli žeby jednomu toliko z nich
|
---|
[10] |
navrácena byla, svěření a důvěrnosti v tom za dosti by se ne-
|
---|
[11] |
|
---|
[12] |
Věc, ode dvau k svěření přijatá, oběma společně navrácena býti má;
|
---|
[13] |
jinák by se svěření dosti nestalo. ;
|
---|
[14] |
|
---|
[15] |
sive de fidejussoria obligatione. Item de vadibus.
|
---|
[16] |
O rukojemství, o rozličných rukojmích buď za
|
---|
[17] |
summu aneb na postavení ku právu.
|
---|
[18] |
|
---|
[19] |
I. Rukojmě slove ten, kterýž za jiného aneb jiné se za-
|
---|
[20] |
vazuje, přijímaje a vztahuje na sebe to, čímž jiný aneb jiní ně-
|
---|
[21] |
komu povinni jsau, že se tomu od jistee v čas jistý za dosti
|
---|
[22] |
|
---|
[23] |
Rukojmě slove ten, který se za jiného zavazuje, vztahuje na sebe to,
|
---|
[24] |
čímž jiný někomu povinen jest, že se tomu za dosti stane.
|
---|
[25] |
U. A slove rukojemství, jako rukau zavázaní k dosti nět-
|
---|
[26] |
čeho učinění. Nebo od starodávna to bývalo, kdož se rukojmím
|
---|
[27] |
za koho stavěl, že se k dosti učinění věřiteli rukau svau za-
|
---|
[28] |
|
---|
[29] |
Rukojemstvi slove jako rukau zavázani k dosti nětčeho učinění,
|
---|
[30] |
: J. V.
|
---|
[31] |
I. KdoZbykoli rukau dánfm co druhému pfipovédél, prirekl
|
---|
[32] |
anebo za jiného z víry a z lásky slíbil: ten jedenkaždý povinen
|
---|
[33] |
jest, vedle svého připovědění a slibu tomu všemu, což připověděl,
|
---|