| [1] |
nost, s jakou autor dovede využívati výrazových možno-
|
|---|
| [2] |
stísvého jazyka. V skladbě se častěji opakují, jak je to při-
|
|---|
| [3] |
rozeně dáno celkovým uspořádáním fabule, některé si-
|
|---|
| [4] |
tuace a myšlenky; básník v takových případech obyčej-
|
|---|
| [5] |
né dovede nalézti nové vyjádření pro touž představu. Tak
|
|---|
| [6] |
Kateřina ujišťuje poustevníka, že je odhodlána podstou-
|
|---|
| [7] |
piti všecko, jen aby mohla spatřiti Krista (v. 635-8): „Ne-
|
|---|
| [8] |
móžť nic tak nelehkého | byti ani protivného, | bych já v&e-
|
|---|
| [9] |
ho netrpéla, / bycht jej jedinké uzřela.“ O něco později
|
|---|
| [10] |
reprodukuje P. Maria její slova (v. 831-5): ,, NemóZt nic
|
|---|
| [11] |
tak nevraZdného | byti ani nesnadného, | byt toho v roz-
|
|---|
| [12] |
liénéj slot£ | véeho netrpéla pro tě / Kateřina veľmi ráda.“
|
|---|
| [13] |
Předpokladem takového počínání bylo ovšem, aby bá-
|
|---|
| [14] |
sník měl k disposici hojnou zásobu synonym nebo si je do-
|
|---|
| [15] |
vedl vytvořiti; autor tomuto požadavku úplně vyhovuje.
|
|---|
| [16] |
Hromadění výrazů synonymních nebo aspoň označují-
|
|---|
| [17] |
cích podobné představy či věci, ať již slouží zesílení vý-
|
|---|
| [18] |
razu nebo jen hoví básníkovu úsilí po výrazové plnosti,
|
|---|
| [19] |
jest jeden z nejdůležitějších znaků slohu díla. Některá z
|
|---|
| [20] |
takových spojení, jež někdy mají povahu ustálených for-
|
|---|
| [21] |
mulí, přejímá básník z tradiční české básnické dikce, čas-
|
|---|
| [22] |
tějisi je však vytváří sám; nemůže-li jinak, připojí ke klad-
|
|---|
| [23] |
nému výrazu aspoň jeho zápor s negativní partikulí. Spo-
|
|---|
| [24] |
jování protikladných označení, jež se navzájem vylučují
|
|---|
| [25] |
nebo doplňují (v. 805-6 mohla-li by co zdieti neb trpeti,
|
|---|
| [26] |
1845 jakž sě vstvoři nebo sklop:), je vůbec pro našeho
|
|---|
| [27] |
autora příznačné; možno tu poukázati na verše, uvádě-
|
|---|
| [28] |
jící vyčerpávajícím výčtem protikladů vlastnosti Kateři-
|
|---|
| [29] |
nina nápadníka (287-96) a nepostižitelnost Boha (verš
|
|---|
| [30] |
1847-53). Obměňování výrazu slouží i různé opisné vaz-
|
|---|
| [31] |
by, jichž autor se zálibou užívá; zejména časté jsou u ně-
|
|---|
| [32] |
ho opisy adverbia pomocí předložkového pádu přísluš-
|
|---|
| [33] |
ného abstrakta, napomáhající namnoze snazšímu dosa-
|
|---|
| [34] |
15
|
|---|
