[1] |
226 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Zerotína
|
---|
[2] |
zralé úvaze a doufá, že bude spokojen, požehná-li Bůh časům pozdějším tak, jako začátkům.
|
---|
[3] |
Nevěsta je z rodu Waldšteinů, asi dvacetiletá, moudrá a cnostná, postavy prostřední, přiměřena
|
---|
[4] |
věku i postavení Žerotínovu, a nadána všemi ostatními vlastnostmi, kterých Žerotín si cení
|
---|
[5] |
a sobě přál, tak že má mnoho příčin děkovati z toho velebnosti božské. — V Praze 12. dubna 1604.
|
---|
[6] |
(Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 76 č. 10.)
|
---|
[7] |
649. Fridrichu Pieriovi: omlouvá se, že přátelům svým dlouho nepsal pro jiná zaměst-
|
---|
[8] |
nání i proto, že hodlá pojmouti za manželku Kateřinu z Waldšteina. Těší se, že s Janem
|
---|
[9] |
Fridrichem z Žerotína šťastně se dostali do Basileje a dobře jsou ubytováni. Žádá ho, aby
|
---|
[10] |
oznámil, mnoho-li bude potřebovati peněz. — V Praze 12. dubna 1604. (Konc. lat. v knih.
|
---|
[11] |
Blud. VI—3881 f. 76 č. 11.)
|
---|
[12] |
650. Jeronymovi Bonacinovi: že bude posláno k němu pro křesla a vůz objednaný;
|
---|
[13] |
oznamuje, že v Praze ztratil svého správce domu Jachyma Prostiborského, kteréhož velice
|
---|
[14] |
želí. — V Praze před 9. květnem 1604. (Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 76 č. 12.)
|
---|
[15] |
651. Jindřichovi z Eberbachu: projevuje soustrast nad úmrtím jeho manželky a syna;
|
---|
[16] |
o zákeřném přepadení kurfiršta Saského; o svém brzkém novém sňatku s hraběnkou z Wald-
|
---|
[17] |
šteina; o smrti svého služebníka Prostiborského; žádá za zprávu o jistém šlechtici z Pemel-
|
---|
[18] |
burku v zemi Hesenské, který prý dle vnuknutí ve snu sám sebe i jiné uzdravil od pakostnice,
|
---|
[19] |
a k němuž by poslal stryce svého Karla. — V Praze 9. kvétna 1604. (Konc. franc. v knih.
|
---|
[20] |
Dlud. VI—3881 f. 76 &. 13.)
|
---|
[21] |
652. Mark-Antoniovi Lombardovi oznamuje úmysl oženiti se znova se slečnou z rodu
|
---|
[22] |
Waldšteinského, již velmi chválí, a slibuje si, že dobře volil; jakmile vyjednávání pokročí,
|
---|
[23] |
a bude ustanoven den svatební, pozve Lombarda na veselí. Soužení Žerotínova chýlí se pone-
|
---|
[24] |
náhlu ke konci, ale zloba nepřátel jeho je tak veliká, že Žerotín není jist, bude-li zcela prost
|
---|
[25] |
všeho trápení. V Praze chystá se dále válka, vojákův i důstojníkův je tam plno, ale nedostává
|
---|
[26] |
se peněz. Bude nutno přestati na obraně. Turci prý zbrojí silně. — V Praze 10. května 1604.
|
---|
[27] |
(Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 77 č. 14.)
|
---|
[28] |
653. Jeronymu Bonacinovi: žádá ха zaslání tapet kožených, křesel, ovoce oc. —
|
---|
[29] |
V Praze 15. května 1604. (Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 77 č. 15.)
|
---|
[30] |
654. Ancelovi: že se rozhodl na novo oženiti se, aby nezemřel bez dědiců; doporučuje
|
---|
[31] |
mu Marka Antonia Lombarda, jehož vyslal, aby jemu vymáhal peníze dlužné. — V Praze
|
---|
[32] |
15. května 1604. (Konc. franc. v knih. Blud. VI—3881 f. 74 č. 1.)
|
---|
[33] |
655. Jeronymu Bonacinovi, že smrti Rennerovy velmi želí; touží zle do opilství, jež
|
---|
[34] |
bylo její příčinou. Žádá Bonacinu, aby mu opatřil nového zpravodaje z Uher a z Vídně a hleděl
|
---|
[35] |
dostati nazpět listy Žerotínovy, psané kdysi Rennerovi, aby nevznikly mu odtud nové nesnáze;
|
---|
[36] |
prosí, aby Bonacina mu objednal noviny italské, a děkuje za Cařihradské. Ovoce již došlo, ale
|
---|
[37] |
na díle shnilé. — V Praze 29. května 1604. (Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 77 č. 16.)
|
---|
[38] |
656. Jeronymu Bonacinovi oznamuje, že dostal pokrývku postelni, s níž je spokojen,
|
---|
[39] |
ale dal ji okrášliti, aby důstojně sloužila slavnostní příležitosti. Píše o vzorcích tapet hedváb-
|
---|
[40] |
ných, o konfettech a cukroví; žádá ho, aby dal dodělati prostěradla a objednal 150 loket
|
---|
[41] |
atlasu černého na livreje, 60 loket černého sukna italského, vzorky hedvábí šedého, víno rýnské,
|
---|
[42] |
je-li dobré, a tucet nízkých křesel. Dodává, že by měl rád novou bednu ovoce k 16. dni
|
---|
[43] |
srpna, poněvadž asi v ten čas přivede si domů svou nevěstu; ale Bonacina má pomlčeti o tom,
|
---|