| [1] |
|
|---|
| [2] |
bodou víry, nedočkaly se žadoucího uskutečnění, zaznamenány býti musí v historii jako slavné
|
|---|
| [3] |
Giny; a v takových také tendencich spravoval úřad nejvyššího hejtmana markrabství Morav-
|
|---|
| [4] |
ského, atd. Chlumecký zavřel svou knihu slovy: „Zierotin war ein leuchtendes (iestirn, aber
|
|---|
| [5] |
ein Gestirn in. Niedergang, welches noch helle Liehtstiahlen hinwarf, bevor die Nacht herein-
|
|---|
| [6] |
brach, welche lang und tief auf den (Gefillen Bôhmens und Mährens ruhte.“ Spis Chlumeckého
|
|---|
| [7] |
vzbudil zvláště v Cecháeh a na Moravé zaslouZenou sensaci, nejen proto, že Žerotín vylíčen
|
|---|
| [8] |
na kolik: možno v pravé podstatě, ale také že poznali jsme události, kteréž předcházely
|
|---|
| [9] |
nastrojené začátky odboje stavů českých,
|
|---|
| [10] |
Chlumecký slíbil v první části rozpravy „Die öffentliche und Privat-Correspondenz
|
|---|
| [11] |
Zierotins“, Ze v druhém oddilu uverejni některé zajímavé dopisy. Pojednání ve Schriften der
|
|---|
| [12] |
historischen Sektion dokonieno sice nebylo, Chlumecky však připravoval a tiskl slibovany
|
|---|
| [13] |
výběr korespondence Žerotínovy jako doklady k jmenovanému pojednání. Léta 1855 bylo již
|
|---|
| [14] |
dvaadvacet archů vytištěno, v nichž obsaženo 276 listů od: 1591-—-1619, psaných jazykem la-
|
|---|
| [15] |
tinským, německým, českým, francouzským a vlašským. Tím počtem listů měla korespondence
|
|---|
| [16] |
Žerotínova pro účel Chlumeckým vytknuty byti odbyta. Mezi tím počala již připravovati se
|
|---|
| [17] |
jeho kniha k tisku, Chlumecký změnil původní svůj záměr, rozhodl se, že vytištěných jiz listů
|
|---|
| [18] |
użije jako dokladů k svému spisu, (na něž se také v některých poznámkách odvoKívá),
|
|---|
| [19] |
a přidá k tomu ještě některé jiné neznámé kusy a výklady. Kniha dokladů měla býti vydána
|
|---|
| [20] |
také r. 1862, však nemoc a rychlá potom smrt 28. biezna 1863 zmařila: všecko další jeho
|
|---|
| [21] |
podnikání. Teprve r. 1879 vydala historicko-statistická sekce společnosti Moravsko-Slezské již
|
|---|
| [22] |
r. 1855 vytištěné dopisy Žerotínovy bez slíbených neznámých kusů historických a výkladů
|
|---|
| [23] |
s titulem: „Carl von Zierotin und seine Zeit 1564—1615 von Peter Ritter von Chlumecky.
|
|---|
| [24] |
Zweiter oder Beilagen- Band“. Pfedmluvu k tomu napsal d'Elvert. Při srovnávání některých
|
|---|
| [25] |
těchto dopisů s původními rukopisy shledalo se, že by bylo potřebí učiniti připomenutí, (jako
|
|---|
| [26] |
Pelzel Monseovi se zminil), Ze opisy nebyly konferovány.
|
|---|
| [27] |
Po úmrtí rytíře Chlumeckého ujal se spisů Žerotínových nad jiné k tomu na Moravé
|
|---|
| [28] |
povolaný zemský archivář V. Brandl, kterýž r. 1865 uveřejnil Zápisy o sněmě r. 1612, a již
|
|---|
| [29] |
I. 1866 počal vydávati „Spisy Karla staršího z Žerotína“ ; v jich oddělení prvním jsou „Zápi-
|
|---|
| [30] |
sovć o soudě panském“ (od 1594 do 1614) se zprávou v předmluvě o rukopisech těchto „Zá-
|
|---|
| [31] |
pisů“, s životopisným ndstinem Zerotinovym, a tivod o soudu panském a zasedajících na něm
|
|---|
| [32] |
úřednících zemských. V oddělení druhém obsahuje svazek první 1. 1870 vydaný Sepsäni
|
|---|
| [33] |
historické sněmu obecního v městě Brně držaného 1594, Sněm zahájený v Brně r. 1596, Sněm
|
|---|
| [34] |
Brněnský postní léta 1597 s úvodem vydavatelovým, v němž podává se zpráva, kterak sněmy
|
|---|
| [35] |
byly svolávány a jaké řády, zvyky při nich zachovávány. Potom následují Listové českým
|
|---|
| [36] |
jazykem psaní ode dne sv. Václava léta 1591 až do 15. dubna 1592, 31 čísel, a Listy psané
|
|---|
| [37] |
léta 1596, 101 číslo. Kniha věnována hraběti Kyberťu Belcredimu, jenž k vydávání listů Že-
|
|---|
| [38] |
rotinovych povzbudil Matici Moravskou, kteráž „čestným způsobem vznesla úlohu tu na
|
|---|
| [39] |
zemského archiváře Brandla“, jenž chutě a ruče podstoupil dílo; bylé toho pamótliv, že, když
|
|---|
| [40] |
s překážkami „takové dílo se podniká, tím snáze od nélo se odstupuje a ono nedokonané se
|
|---|
| [41] |
zamechává“. V přípisn věnovacím Brandl oceňuje spisovatelskou povahu autora listů, zmiňuje
|
|---|
| [42] |
se, jak pronikal vždy k hloubí a k jádru; jakým byl „mistrem formy, kteráž spisy jeho
|
|---|
| [43] |
kouzlem, lahodou antické krásy ozdobuje“; že úsilovně se staral o zvelebení řeči, literatury,
|
|---|
| [44] |
že hleděl pilně k tomu, aby řeč česká byla přesná, vytříbená. Dále obrací zřetel k obsahu
|
|---|
| [45] |
dopisů pro poznání poměrů onoho věku, ukazuje na šlechtu, na vřelou jeho náboznost a jiné;
|
|---|
