[1] |
z roku 1596, 12. července — 18. srpna.
|
---|
[2] |
z
|
---|
[3] |
|
---|
[4] |
141. Jana Žalkovského žádá, aby snažil se vyplatiti lilu válečnému žold za jeden
|
---|
[5] |
měsíc. — Na Rosicích 1596, 18. července. Brandl II. 1. 161.
|
---|
[6] |
142. Viktorinu Freiberkovi píše v téže příčině, jako p. Žalkovskému. — Na Rosicích
|
---|
[7] |
1596, 18. července. Brandl II. 1. 162.
|
---|
[8] |
143. U Václava ze Zástřizl přimlouvá se, aby strejci svému peníze do Ženevy poslal,
|
---|
[9] |
a sdílí s ním noviny z Uher. — Na Dřevohosticích 1596, 25. července. Brandl II. 1. 162.
|
---|
[10] |
144. Arnoštovi Zahrádeckému píše, aby zajel co nejdříve s penězi do Uher. — Na
|
---|
[11] |
Dřevohosticích 1596, 25. července. Brandl II. 1. 163.
|
---|
[12] |
145. Kristině z Roggendorfu píše v příčině peněz, které půjčila k zemi. — Na Dřevo-
|
---|
[13] |
hosticích 1596, 25. července. Brandl II. 1. 164.
|
---|
[14] |
146. Jonatovi, úředníku na Lomnici, o hospodářských záležitostech. — Na Dřevohosti-
|
---|
[15] |
cích 1596, 11. srpna. Brandl M. 1. 165.
|
---|
[16] |
147.
|
---|
[17] |
Emerichovi Forgáčovi: děkuje za zaslané dvě knihy rukopisné, Saské právo a dějiny biblické.
|
---|
[18] |
Nepsal mu dlouho, poněvadž konal cesty na prospěch pána z Pernšteina, jenž vězí v dluzích
|
---|
[19] |
a proto část svých statků prodává. Zemský hejtman stůně, a ostatní údové jsou zemdleni. —
|
---|
[20] |
Na Dievohosticich 13. srpna 1506.
|
---|
[21] |
Кем. (Domino Emerico Forgatsch baroni de Guimes.) Ante mensem circiter
|
---|
[22] |
vel paulo minus obtulit mihi peregre abituro litteras abs te tabellarius tuus, quibus
|
---|
[23] |
adiuncti erant libri duo manuscripti, quorum alter de iure Saxonico agit, alter
|
---|
[24] |
historiam sacram continet. Eos et accepi grato animo et retinui ea mente, ut, nisi
|
---|
[25] |
liceret. aliter, verbis saltem, quam illi mihi accepti essent, declararem. Ad illas vero
|
---|
[26] |
nihil respondi, tum quod in procinctu essem itineris. tum vero quod pridie ante
|
---|
[27] |
ablegassem ad te tabellarium proprium cum epistola satis prolixa, qui quidem me
|
---|
[28] |
absente reversus est, sed nihil responsi attulit. Posteaquam vero huc rediissem, totus
|
---|
[29] |
cram in co, ut quam primum reseriberem tibi; verum de die in diem protrahere
|
---|
[30] |
coactus fui, distentus variis meis et alienis negotiis, praecipue vero. quod in gratiam
|
---|
[31] |
baronis Persteinii, aere alieno. gravati et idcirco partem. bonorum divendentis, huc
|
---|
[32] |
ac illuc saepius commeare necesse habui. Id tibi minime molestum fore existimabam.
|
---|
[33] |
Intellexi: autem ex litteris ad praefectum meum Rossicensem scriptis et heri mihi
|
---|
[34] |
redditis, ambigere te, utrum tuas illas una cum libris acceperim nec ne, ac proinde
|
---|
[35] |
sollicitum, quid de ilis actum est. Ob cam causam non ultra mihi procrastinandum
|
---|
[36] |
duxi, sed quam primum faciendum te certiorem, «quod his raptim scriptis praesto
|
---|
[37] |
et cum pro munere illo mihi gratissimo ago gratias, tum) vero peto. ne te mora
|
---|
[38] |
haec, quam non negligentia mea, sed occupationes induxerunt, male habeat. ld si
|
---|
[39] |
inpetravero, duplo me tibi devincies beneficio et efficies, ut in posterum nulla mihi
|
---|
[40] |
negotia tanti sint, quae non tua causa lubentissime posthabeam. Ceterum litterae
|
---|
[41] |
illae tuae, quae duo continent nova quaedam non adeo laeta de adventu imperatoris
|
---|
[42] |
7
|
---|