| [1] |
|
|---|
| [2] |
ve Vidni za odméuu vérnych slużeb, a v Cechich kněží římští daleko ještě výše vynikli. Jme-
|
|---|
| [3] |
novali ho na kazatelnách šelmou (padouchem), zrádcem pikhartskÿm, lotrem starÿm, psem
|
|---|
| [4] |
plesnivym, hrbatym.*) Nebylo zastání, nebylo práva.
|
|---|
| [5] |
Pod tíhou všelikých strastí, pronásledování na těle snížený Žerotín, vida, že lidu svému,
|
|---|
| [6] |
vlasti své více pomáhati nesmí, pomoci nemůže, a nechtě víru otců svých zapříti, odebral se
|
|---|
| [7] |
vedle tisíců a tisíců jiných z vlasti své. I v novém domově, ve Vratislavi, zůstal sobě ve
|
|---|
| [8] |
všem věrným, jako ušlechtilý člověk, jako šlechtic vysokého rodu a ochrance nižšího, chudšího
|
|---|
| [9] |
lidu, jako někdejší hrdinský válečník, jenž miloval mír, jako zastance pouhého slova božího,
|
|---|
| [10] |
štědrý příznivec Bratří, nade všechno pak nepřestal horoucí láskou k vlasti své posvěcovati
|
|---|
| [11] |
všechno své konání. Ačkoliv Žerotín považován byl i za hranicemi vlasti své jako za hlavu
|
|---|
| [12] |
„kacířů“, přece osmělil se jistý neplecha, że pamflet 1. 1619 proti nému vydaný znova na
|
|---|
| [13] |
potupu jeho vytiskl a rozhodil. Ve Vídni pak zvláště císař Ferdinand chtěl, aby několik mis-
|
|---|
| [14] |
sionárü se s ním namähalo a na víru katolickou ho obrátilo, poněvadž prý pro velikou
|
|---|
| [15] |
moudrost, učenost od císaře samého více vážen než všichni „kacíři“ jemu rovní. I pokusil se
|
|---|
| [16] |
s nim již dříve jistý missionář, ale na katolickou víru ho nepřevrátil.
|
|---|
| [17] |
Žerotín byl slabé konstituce tělesné, častokráte a někdy povázlivé se rozstonal. L. 1613
|
|---|
| [18] |
navštívila ho ponejprv dna, r. 1616 těžce onemocněl, tak že již i na smrt pomýšlel; podobně
|
|---|
| [19] |
r. 1622 ani nedoufal, že živ zůstane, též 1. 1624. Různé nemoci ho trápily. Hledal pomoci
|
|---|
| [20] |
a úlevy v českých lázních ve Varech a Teplici, kamž s povolením císařským zajeti směl. Byl
|
|---|
| [21] |
již sice věkem sešlý, avšak mnohem více zármutkem nad neštěstím svého národa a starostmi
|
|---|
| [22] |
strápen než vysokým stářím, kteréž zdraví přidávati nemohlo. Viděl, že všechno na ten čas
|
|---|
| [23] |
bylo ztraceno, svobody, práva národa podvráceny, věrní Čechové do cizích zemí rozehnáni, vy-
|
|---|
| [24] |
kouzlené naděje že rozväl bouilivÿ vitr mrazivé skutečnosti, a pomoc odnikud. Věděl, že slova
|
|---|
| [25] |
domnělých proroků o vydobytí ztracené země České staré svobodě a volnosti za nedlouho
|
|---|
| [26] |
budou zapomenuta; viděl, že útěcha, víra, že vyhnaní Čechové uzří brzy své Kanaan, proménila
|
|---|
| [27] |
se v zoufalý pláč a nářek doma i za hranicemi. Žerotín sám na sobě poznával s nemalou hoř-
|
|---|
| [28] |
kostí, jakou křížovou cestu konati musil za stálou věrnost, bezpříkladnou oddanost a veliké
|
|---|
| [29] |
sebezapření, jak malomocným, neváženým za všechny vykonané služby se stal při dvoře ve
|
|---|
| [30] |
Vídni, jaké mu hrozilo pronásledování i úklady o život. Častokráte naříkal s prorokem Ozeášem,
|
|---|
| [31] |
že Hospodin takovou ranou národ český potrestal, „že není krále, ani kněze, ani proroka“ ;
|
|---|
| [32] |
mysl jeho zalétala do spustosené, zbédované vlasti, jejiz porutnikové tinili ji vlastním přirozeným
|
|---|
| [33] |
détem ne matkou, ale macechou.
|
|---|
| [34] |
Vznešený jeho duch přidával mu sice síly i v útrapách starého věku, však nemocí
|
|---|
| [35] |
a hrůzami války býval na těle hrozně zemdlený. Těšil se vždy, že ze svého exilu na Moravu
|
|---|
| [36] |
a do Čech se svou paní Kateřinou, s níž byl jednoho srdce a mysli, si vyjede a změnou
|
|---|
| [37] |
povětří pookřeje a ozdrawi na českém vzduchu.
|
|---|
| [38] |
A musel takovou cestu bezděčně vykonati léta 1633, když na konci měsíce srpna před
|
|---|
| [39] |
hrozícím nebezpečenstvím válečným a morem ve Vratislavi vypuklÿm chtěl se přichrániti.
|
|---|
| [40] |
S ženou svou i s některými svými domácími vypravil se chvatem na cestu, kteráž podobala
|
|---|
| [41] |
se skoro útěku. S mnohým strachem a nebezpetenstvim ujížděli před vojáky a až na Opavu
|
|---|
| [42] |
zajeti museli. | Koně sotva do Přerova je dotáhli, dále nemohli. Celý domácí houf přibyl dne
|
|---|
| [43] |
6. září na hrad Přerovský. Po týdenním odpočinku odebrali se do Brna, odkudž chtěli na
|
|---|
| [44] |
zimní pobyt do Brandýsa nad Orlicí se vypraviti. Však mimo všechno naddni rozstonal se
|
|---|
| [45] |
*) Viz Dvorsky o Karlu st. z Žerotína v Pamrátkách archaeologických 1673.
|
|---|
| [46] |
Archiv Cesky XXVII. Il
|
|---|
