| [1] |
132 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
panu synu VKMti za manželku dána býti: při tom toho po[mně] VKskáMt ráčíte,
|
|---|
| [3] |
abych se k tomu času v Krakové ku poctiv[osti] tomu veselí najíti dal, Zádati.
|
|---|
| [4] |
Milostivý králi! Predkem s takové milostivé lásky a s tej poctivosti, kterouž
|
|---|
| [5] |
mi VKskáMt činiti ráčíte, VKskéMti velce děkuji, a svými poddanými a povolnými
|
|---|
| [6] |
službami, ačkoli starejmi a na svém zdraví sešlejmi, VKskéMti toho odsluhovati budu
|
|---|
| [7] |
i JMtiKské pánu a synu VKskéMti, jakozto pánóm svým milostivym; a čehož já od-
|
|---|
| [8] |
sloužiti nebudu moci, ale syny své k tomu povedu, ač dá-li jim pán Bůh déle živu
|
|---|
| [9] |
býti než mně, aby VKskéMti toho odsluhovali a za pány své měli a drželi, pokud
|
|---|
| [10] |
|
|---|
| [11] |
Milostivý králi! Takovou žádost, kerou VKskáMt na mne vzkládati ráčíte,
|
|---|
| [12] |
ježto netoliko žádost, ale každé rozkázání VKskéMti podle mé nejvyšší možnosti hotov
|
|---|
| [13] |
sem vyplniti, tak bych učinil; ale příčina nedostatku zdraví mého, keráž již od mnoha
|
|---|
| [14] |
let při mně jest a těchto časův se nejvíce na mně rozmáhá, ta mi toho zbraňuje;
|
|---|
| [15] |
neb choditi nemohu, leč kde mne vedou, i to stěžkostí, a také jiné naděje nejsem,
|
|---|
| [16] |
než že tak zůstanu, pokud mne pán Bůh na tomto světě ponechati ráčí. A protož
|
|---|
| [17] |
z té příčiny VKskéMti prosím nejvyšší prozbou, kerouž můžě prošeno býti, jako
|
|---|
| [18] |
svého milostivého pána, že v tom těžkosti ke mně nésti neráčíte, že vůle a rozkázání
|
|---|
| [19] |
VKskéMti vyplniti nemohu; než byť mi zdraví zstačilo, ničím se nevymlúvajíc, vůli
|
|---|
| [20] |
a rozkázání VKskéMti rád bych vyplniti chtél. A s tim se sluZbami svejmi povol-
|
|---|
| [21] |
nými a poddanými VKskéMti porúčím jako svému milostivému pánu, a za to vždy
|
|---|
| [22] |
nejvyšší prozbů prosím, žé mne z své milostivé paměti i lásky vypouštěti neráčíte,
|
|---|
| [23] |
než mým milostivým pánem býti i s králem JMtí a pánem a synem VKskéMti a pro
|
|---|
| [24] |
ty služby, keréž bych VKskýmMtem rád činil, ač se k tomu znám, žč sem jich
|
|---|
| [25] |
nikda neučinil, nebyl-li jest skutek, ale vúle vždycky jest k tomu hotova byla a jest:
|
|---|
| [26] |
jestliže by na mne pán Bůh smrt dopustiti ráčil, poněvadž znám, že věk můj již
|
|---|
| [27] |
krátký jest, žě synův mejch opouščeti neráčíte, než jejich milostivejni pány býti.
|
|---|
| [28] |
A s tim se ještě jednou VKskéMti poroučím jako svému milostirému pánu, pána
|
|---|
| [29] |
Boha za to prosě, aby VKskéMti ráčil dáti dlouhé zdraví, abyste VKskáMt ráčili
|
|---|
| [30] |
toho dočěčkati a viděti syny krále JMti pana syna svého a vnuky VKskéMti oc.
|
|---|
| [31] |
MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 5.
|
|---|
| [32] |
243.
|
|---|
| [33] |
Jan z Pernšteina Janovi Čeplovi: o prodeji Bystřice, Letovic sc. — Z Meziříčí 1543, 27. ledna.
|
|---|
| [34] |
(Přípis listu panu Janovi Čeplovi z Mezeříčí v sobotu po sv. Pavlu na víru
|
|---|
| [35] |
obrácení.) U. v. p. J. příteli m. m. zdraví oc. Což se obnovení vám listu dotýče,
|
|---|
| [36] |
tak udělám a tím prodlívati nebudu. Kdež mi píšete, že statek prodáváte: pak co
|
|---|
| [37] |
jest koli s vaším dobrajm, věrně vám toho přeji; než divná jest mi véc, Zé ste mi
|
|---|
| [38] |
nic neoznámili, jestliže byste statek prodali, kde se obrátiti míníte a kde sobě statek
|
|---|
