| [1] |
478 C. XXV. Listiny pánův Jana u Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
jim vytkne, že mnohokrát škody bráti musejí, též také na blatech častokrát, když
|
|---|
| [3] |
se cesty zlý trefují, že vezouce ty desátky, velikou těžkost na tom mají.
|
|---|
| [4] |
Kdež k takovej žádosti jejich jsouc nakloněni, a víc jejich polehčení, kudy
|
|---|
| [5] |
by mohli ti lidé poddaní naši vzděláni býti, sobě vážíce než oužitkuo svého, milostivě
|
|---|
| [6] |
jsouc k nim nachyleni, a chtíc, aby v tom milosti naší i dobroty požiti mohli, ty
|
|---|
| [7] |
všecky desátky obilné, kteréž nám z týž vsi spravedlivě náležely a do dvoru našeho
|
|---|
| [8] |
Tovačovského svozovati povinni byli, týmž lidem poddanejm našim propustili sme
|
|---|
| [9] |
a propouščíme a svobodna činíme tak, aby oni obilí svá všeliká volně a svobodně,
|
|---|
| [10] |
když se jim zdáti a líbiti bude, klidili a kliditi mohli bez všeliké překážky naší
|
|---|
| [11] |
i potomkuo našich, však do vuole naší aneb potomkuo našich, přitom aby zachování
|
|---|
| [12] |
byli, a pokudž bychom jich neb potomci naši, páni a držitelé při těch desátcích
|
|---|
| [13] |
nechati chtěli. Však na takový spuosob, že ti lidé svrchupsaní ze vsi Čechovic za ty
|
|---|
| [14] |
desátky mají nám a povinni budou i potomkóm našim na zámek Tovačov šest kop
|
|---|
| [15] |
grošuo, za kopu šedesáte grošuo a za groš sedm peněz bílejch počítajíc, na minci
|
|---|
| [16] |
obecně bernej jednou v rok při svatém Martině platu dávati, a spravujíc nám neb po-
|
|---|
| [17] |
tomkóm našim ten plat svrchupsanej, víc nám neb potomkóm našim za ty desátky
|
|---|
| [18] |
činiti nemají a povinní nebudou potud, pokudž bychom jich při tom desátku nechali
|
|---|
| [19] |
a od nich ho nebrali. Než když bychom my neb potomci naši ty desátky od nich
|
|---|
| [20] |
tak jako i prvé zase brali a bráti chtěli, tehdy ti lidé povinni budou nám je zase
|
|---|
| [21] |
dávati à do dvoru na$cho svázeti. Vic nám neb potomkóm našim za ty desátky toho
|
|---|
| [22] |
platu, totiž šest kop grošuov syrchupsanejch, také nám neb potomkóm našim nebudou
|
|---|
| [23] |
|
|---|
| [24] |
A to všecko, co se v tomto listu píše, my svrchupsanej Jan z Pernšteina
|
|---|
| [25] |
véem nepohnutedlné v celosti zachováni byli, pečetí naší to jim sme stvrdili a s naším
|
|---|
| [26] |
jistejm vědomím k tomuto listu našemu přivěsiti dali. Jenż jest dán a psán na zámku
|
|---|
| [27] |
našem Prostějově v neděli den svatého Bartoloměje léta páně tisícího pětistého čtyřidcá-
|
|---|
| [28] |
|
|---|
| [29] |
Archiv musea Františkova v Brně. Privil. Tovač. f. 103. b.
|
|---|
| [30] |
|
|---|
| [31] |
Jan z Pernšteina na žádost Tovačovských, kteří pro nedostatek nemohou držeti rektora
|
|---|
| [32] |
a kantora, dává do jich školy prebendu na dvě osoby. — Na Prostějově 1544, 24. srpna.
|
|---|
| [33] |
My Jan z Pernšteina a na Helfenšteině oc, pán a pravý dědic zámku Tovačova
|
|---|
| [34] |
a panství toho, i s erby [svy|mi vyznáváme tímto listem naším obecně přede všemi,
|
|---|
| [35] |
jak nyněj[ším] tak budoucím, že sou před nás předstoupili moudří a opatrní [purgmistr]
|
|---|
| [36] |
a rada i všecka obec města Tovačova, poddaní věrní naši [milí], oznamujíce, že při
|
|---|
| [37] |
škole učiteluo hodnejch a stalejch, aby se ... [u]čiti a k dobrým mravuom vésti mohli,
|
|---|
