| [1] |
|
|---|
| [2] |
I jsouc my povinní jakožto pán obou zemí v takové rozepře a ruoznice na-
|
|---|
| [3] |
hlédnouti i to dále opatřiti, a rozvážíc bedlivě, že takové rozepře nemohou slušněji
|
|---|
| [4] |
než skrze nepodezřelé komisaře na míře a konci postaveny býti: protož sme mezi
|
|---|
| [5] |
tebou a týmiž Lavskými zase komisaře naše, totiž urozeného Václava Hotkirchera
|
|---|
| [6] |
z Kolmunc a slovutného Hanuše Fynfkirchera, Gebharta Welcera z arciknížčtství
|
|---|
| [7] |
našeho Rakouského, a urozeného Václava Mezeříckého z Lomnice na Ospornu, Hanuše
|
|---|
| [8] |
z Lichtustaina a z Niklspurku, a slovutného Hanuše z Tavikovic na Polici z markrabstvie
|
|---|
| [9] |
našeho Moravského, věrné naše milé, zříditi a jim poručiti ráčili, aby (snesouc se spolu
|
|---|
| [10] |
o den a místo příležité) tebe s týmiž Lavskými předse obeslali a na ty grunty vyjeli,
|
|---|
| [11] |
ty s pilnosti shlidli a obojí stranu dostatečně vyslyšeli, a shlídnouc to a vyrozumějíc
|
|---|
| [12] |
tomu všemu, k tomu se skutečně přičinili, aby vás strany těch ruoznic přátelsky smluvili.
|
|---|
| [13] |
Pakli byšte z obou stran k přátelské smlouvě přivedeni býti nemohli, tedy
|
|---|
| [14] |
aby nám o tom o všem, což tak mezi vámi vyhledají, zprávu sepsanú odeslali, à my
|
|---|
| [15] |
nahlédnouc v to, pokudz uznáme, v tom se spravedlivě zachovati ráčieme. Kdež vědouc
|
|---|
| [16] |
ty o tom, poroučiemeť přístně přikazujíc, kdyžť od nahoře psaných komisařuov našich
|
|---|
| [17] |
den a místo jmenováno bude, aby se osobně aneb někoho na místě svém s plnü
|
|---|
| [18] |
mocí a se všemi potřebami svejmi na táž místa vypravil, jináče nikoli nečiníce. Neb
|
|---|
| [19] |
stuoj neb nestuoj jedna neb druhá strana, proto nic méně to, což slušného a spra-
|
|---|
| [20] |
vedlivého jest, se jednati bude. A jakož dotčeným Lavským čas jich s strany užívání
|
|---|
| [21] |
těch gruntuov podle svolení tvého snad již vyšel aneb vejde, protož tebe milostivě
|
|---|
| [22] |
žádáme, že jim ještě těch gruntuov k užívání až do roku aneb vykonání té věci
|
|---|
| [23] |
dopřeješ, však tak, aby oni tobě předce plat z dotčených gruntuov, jakž i předešle,
|
|---|
| [24] |
dávali. A my tobě tímto listem připovídati ráčieme, že takové tvé k tomu povolení
|
|---|
| [25] |
nemá tobě ani druhé straně k žádné újmě spravedlivosti býti. Co se pak toho po-
|
|---|
| [26] |
braného sena dotejče, ač by koli slušné bylo, abychom se v tom s strany toho kvaltu
|
|---|
| [27] |
podle náležitosti zachovali, avšak toho na ten čas až do vykonání té věci odkládati
|
|---|
| [28] |
ráčieme, té nepochybné naděje k tobě jsa, že se v tom ve všem, tak jakž vejš dotčeno,
|
|---|
| [29] |
poslušně zachováš, jináčě nečiníce. Dán v Augšpurku ve čtvrtek po svatejch Filipu
|
|---|
| [30] |
a Jakubu apoštolích božiech léta oc XLVIII. a królovstvi ut supra.
|
|---|
| [31] |
Mistodrz. archiv krdl. Ceského, Missiven 1547 —49, sv. 41., fol. 119.
|
|---|
| [32] |
|
|---|
| [33] |
Jan z Pernšteina nařizuje obci Pardubské, aby dobytek drobný i krávy porůznu po obcech
|
|---|
| [34] |
ani po sousedském paseny nebyly, než pospolu ve stádech a na místech určených, k pasení
|
|---|
| [35] |
pak drobného dobytka aby pastýřové dva byli zjednáni; z dobytka takového aby vosep placen
|
|---|
| [36] |
byl. — Na Pardubicích 1548, 10. května.
|
|---|
| [37] |
(Jan z Pernštaina a na Helfenštaině sc.) Pardubští věrní milí! Poněvadž v obci
|
|---|
| [38] |
pokrik znám i ke nné domlouvání, jaký svízel mají pro neřády, jaké se při tom městě
|
|---|
