| [1] |
256 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
ráčieme), vyplnila, totiž aby při budoucím sněmu, kterýž by od nás položen byl, pe-
|
|---|
| [3] |
čěti své vyžádali, a druhé, aby nám v čas potřeby proti neposlušným, kteréž bychom
|
|---|
| [4] |
trestati chtěli, pomocni byli a podle nás jako věrní poddaní stáli, a o tom aby nám
|
|---|
| [5] |
s toho sjezdu nemeškajíc, kterak se v tom zachovati chtí, psaní[m] svým oznámili. A co
|
|---|
| [6] |
tak přezvíš a nám každýho časě věděti by potřeba byla, tajna nečiň. A my tobě
|
|---|
| [7] |
takovou pilnost a povolnost tvou, kterúž v tom míti budeš, milostivě spomínati i na-
|
|---|
| [8] |
hrazovati ráčieme. Dán v Litoměřicích v pondělí po svatém Víté léta oc XLVII a
|
|---|
| [9] |
království ut supra našich Římského XII a jiných XXII.
|
|---|
| [10] |
Místodržit. archiv král. Českého, Missiv. 1547—49, sv. 41., fol. 37.
|
|---|
| [11] |
|
|---|
| [12] |
Král Ferdinand níže jmenované vyzývá, aby nedopouštěli táhnouti na pomoc městům
|
|---|
| [13] |
Pražským. — Na hradě Pražském 1547, 5. července.
|
|---|
| [14] |
(Dole psaným :vsobám každé zvláště psáno.) Ferdinand sc. Věrný náš milý!
|
|---|
| [15] |
Vědětiť milostivě dáváme, že jsme v tuto sobotu nyní jminulou sem na zámek náš
|
|---|
| [16] |
Pražský přijeti, a všecka tři města naše Pražská pro jejich přečinění, kteréhož jsou
|
|---|
| [17] |
se proti nám těchto časův jminulých, jakž o tom vědomost máš, dopustili, před
|
|---|
| [18] |
osobu naši královskou a rady naše obeslati rácili, toho oumyslu jsa, ty věci, pokudž
|
|---|
| [19] |
za spravedlivé, k konci a k místu přivésti, abychom v tom pomlouváni nebyli, jako
|
|---|
| [20] |
bychom něco toho mimo právo proti nim neb někomu jinému mocí před se brali.
|
|---|
| [21] |
Avšak přes to Staré i Nové město Pražské dnes jsou některou střelbu proti nám a
|
|---|
| [22] |
lidu našemu válečnému vytáhli a zasadili, a proti témuž lidu našemu (neohlédaje se
|
|---|
| [23] |
na to, že sme my у tom tak milostivě, jakž vejš dotčeno, jednali) stříleli a tak se
|
|---|
| [24] |
Akázali a znáti dali, nejináč než jakoby nepřátelé byli. K tomu také nemalý počet
|
|---|
| [25] |
sedlákuov přitáhlo, kteréž jsou do týchž dvou měst Pražských vpuostili a přijali, a na
|
|---|
| [26] |
to i při jiných, kteří aby jim pomáhali, toho hledají a usilují, a za to, aby jich ne- .
|
|---|
| [27] |
opouštěli, žádají. A tak snadně tomu rozuměti muožeme, že vajš psaní Pražané předse
|
|---|
| [28] |
v svém neposlušenství proti nám státi a setrvati oumysl mají, čehož nám, ač jestliže
|
|---|
| [29] |
vždy předse na svém státi budou, chtíti snášeti slušné ani náležité není.
|
|---|
| [30] |
Protož tebe milostivě žádáme, aby hned beze všeho meškání i s poddanými
|
|---|
| [31] |
svými v dobré hotovosti byl a tak se k tomu s dostatkem, což nejsilněji býti muože,
|
|---|
| [32] |
s jízdným i pěším lidem přistrojil; jestliže by tu okolo tebe sousedé tvoji neb které
|
|---|
| [33] |
město aneb kto jiny tymż Prażanuom a jejich pomocnikóm na pomoc táhnouti chtěl,
|
|---|
| [34] |
aby toho žádnému nedopustil, nébrž podle nejvyžší možnosti bránil, tak aby, toho
|
|---|
| [35] |
dovésti a zhuoru býti nemohli. A' my tobě milostivě připovídáme, Ze ty i s podda-
|
|---|
| [36] |
nými tvejmi na tom škody nésti nemáte. Té milostivé naděje a víry k tobě sme, že
|
|---|
| [37] |
se v tom poslušně a poddaně zachováš, i k témuž přátely své povedeš, a nás krále
|
|---|
| [38] |
pána svého neopustíš; a my tobě to milostivě spomínati a nahrazovati ráčieme. Od-
|
|---|
