[1] |
|
---|
[2] |
Neb bez zkušení neb činění řídko můž kdo mirn& rozuméti,
|
---|
[3] |
zvláště k zpravení sebe neb jiných, lečby zvláštní dar měl.
|
---|
[4] |
O soudu, zvláště při své při, o paměti, o své spravedlnosti,
|
---|
[5] |
o domnění, když bývá z vidění, z slyšení, že o tom o všem
|
---|
[6] |
bázlivě drží, zvlášť při nelibé věci. Item. Znamení pokory,
|
---|
[7] |
kdyžby hanín byl, buď v učení nebo v službě neb v řemesle,
|
---|
[8] |
že se od hněvu zdržuje a pomstiti se nechce; než můžli to
|
---|
[9] |
býti, hledí se pokorně zpraviti, více sobě váže pokoru a trpě-
|
---|
[10] |
livost než hanbu. Pokora bývá známá nejvíc po tom dvém;
|
---|
[11] |
po nízkém o sobě ao svých věcech smýšlení, a po poddanosti
|
---|
[12] |
|
---|
[13] |
|
---|
[14] |
kteráž v řeči pěkné nebo v tvárnosti bývá bez pravdy; a marné
|
---|
[15] |
náboženství, kteréž základ má v lidských zámyslech bez pravdy
|
---|
[16] |
skutkův, Bohem rozkázaných, jakož svatý Pavel dí: Chodě
|
---|
[17] |
nadarmo, nadut jsa smyslem těla svého. Protož řeči vysoké,
|
---|
[18] |
pokory, a náboženství andělské, zachovávání časův atd. poručme
|
---|
[19] |
okrytcüm a falešným prorokům, aby se něco divného a veli-
|
---|
[20] |
kého ukázali lidem. Ale my učme se příkladem Pána Krista
|
---|
[21] |
a apoštolským, abychme obcováním nalezeni byli jako lidé, a
|
---|
[22] |
jedni druhých břemena nesouc, abychom plnili zákon Kristů.
|
---|
[23] |
Pýcha
|
---|
[24] |
jest dvoje, zjevná a pokrytá. Zjevná, o sobě vysoce smysle,
|
---|
[25] |
vysokosti hledati nezřízeně nad jiné, a chtíti v tom jmín byti,
|
---|
[26] |
že mu rovný neb nadeň žádný není, a nižádnému nebýti poddán.
|
---|
[27] |
Pokrytá, pod řečí, rouchem, postavou, tvärnosti, totéž
|
---|
[28] |
v smyslu, v mysli, v řeči i v skutku míti.
|
---|
[29] |
|
---|
[30] |
Sprostnost jest ctnost, skrze niž se člověk ustavuje v upří-
|
---|
[31] |
mosti srdce k Bohu i k lidem, v řeči i v skutku beze lsti se
|
---|
[32] |
zachovávaje, smělosti i hlouposti se vystrihaje. A ta upřímost
|
---|
[33] |
záleží k Bohu v věření jeho řečem sprostně a v práci k vy-
|
---|
[34] |
plnění jich, buď těžko nebo lehko, a přiď naćkoli, by pak
|
---|
[35] |
měl ztratiti statek, čest i život. A též což by nesměl vyznati
|
---|
[36] |
pred lidmi zlými i dobrými, aby také nesměl toho držeti
|
---|
[37] |
srdcem neústupně, a jakož srdcem věří, tak aby ústy vyzná-
|
---|
[38] |
val; a což má za pochybné neb zanebezpečné, takéž vyznati.
|
---|
[39] |
By sprostní sprostně mluvili i činili; mnohých by ne-
|
---|
[40] |
snází zbyli, a užitečně by posloužití mohli. Neb pravda bez
|
---|
[41] |
moudrosti spíš prospěje u dobrých než moudrost bez pravdy.
|
---|