EN | ES |

Facsimile Lines

1071

< Page >
[1]
37

[2]
kládám na dobu pozdější. Zde se jedná o několik narážek na
[3]
dějiny české a slovanské v dílech básnických. Spořádám je dle
[4]
chronologie děje, o kterém se v nich jedná.

[5]
1. Lohengrin (před 1290).
[6]
(Vyd. Růckert).

[7]
Do této pověsti vpleteny boje Jindřicha I. s Maďary:
[8]
slyšíme z úst císařových, že propustil zajatého Maďara, aby
[9]
dosáhl příměří:

[10]
257, 5. ich liez in, daz niun jár ein fride wart gemaht
[11]
die wile haben wir mit kreflen uns gestiuret,
[12]
daz ich hàn ze Prandenbure dem rich die marc
[13]
betwungen
[14]
unt Wenzela von Beżezmianti,
[15]
daz die ni krislen sint nach uns in touf genant,
[16]
sam ist diu wile an Meran mir gelungen.

[17]
Merán je Dalmacie. V bitvě u Jethelburgu jsou Hunové
[18]
přepadeni, nejdříve se vzpamatuje král ruský;

[19]
272, 5. € die Hiunen mohten koverunge pflegen
[20]
der Rıuzen künec sich kovert —
[21]
*

[22]
276, 7. ein herzoge von Pölän rich was Pomyzlä genennt,
[23]
den sluoc der keiser mit der hant.

[24]
Přídavek básně vypravuje pak ještě dějiny saského domu;
[25]
za Jindřicha II. je pokřtěn král uherský, a po něm jeho pří-
[26]
buzný král polský:

[27]
755, 7. des küneges Steffens swestersun der 7/4. künec
[28]
was wesende.

[29]
sinn oeheim dô der Unger vie
[30]
mit bete und dró er in des niht enlie
[31]
er unt sin liut muost touf an sich sin lesende,

[32]
756. Alsus bi keiser Heinrich wart
[33]
Ungern Pölän zuo der kristen ć geschart,
[34]
die von gote unt von im sich alle toulten.

[35]
3. Ebernand von Erfurt: Heinrich und Kunegunde (1216).
[36]
(Vyd. Bechstein).
[37]
Tato báseň vypravuje dle latinské legendy o německém
[38]
králi Jindiichu II., zvláště o válkách slovanských; básník stě-
[39]
žuje si na zpustošení- klášterů :

Text view • Facsimile