Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
82 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508— 1535.
ješto mne pohánieš, a tak jsem srozuměl, i jiných poručníkuov o statku, dobré paměti,
pana Adama z Hradce, někdy najvyššicho kancléře královstvie Českého. I neviem,
kudy jest to přišlo, že jsi prvé nám o to nějakého psaní neučinil, ješto mám za to,
Ze bychme byli to tak opatřili a s tebú se o to urovnali, aby svú záplatu měl, což
jest spravedlivě dlužno, aby o to puohonuov potřebí nebylo; nebo jiní o k tomu
podobné věci nám píší, a komuž hotových peněz nedáváme, s každým se slušně
srovnáváme, aby čas jistý věděl, kdy má k své záplatě přijíti, jakož neviem, abychme
komu dále odtáhli leč s jeho vuolí do sv. Havla příštieho. Datum ut supra.
Urozenému vladyce panu Ondřejovi Čachovskému z Jinočan, přieteli milému.
915.
Petrovi Čílovi z Svojšíc v příčině odložení nějakého jednání.
Na Velharticich 1531, 31. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Poněvadž nyní byl by k tomu
čas krátký, což se toho jednání, o čemžť jsem psal, dotýče: i zdá-liť se, nechť jest
toho odloženo až do neděli po hodu Matky boží narození, aby na ten den o to se
jednalo zde; a bude-liť se také zdáti, byli by toho také jednatelé pan Jan Horčice
a pan Václav Chlumčanský, poněvadž za to mám, že jsú také prvé, jakž jsem spraven,
byli toho prostředkové. I žádal bych jich za to. A také poněvadž nyní zde na Vel-
harticích jsem, jestliže by skrze ně ta věc se nemohla srovnati a na místě postaviti,
tehdy, pokudž by bylo za slušné, sám bych se spolu s tebü pritiniti chtél, aby to
bylo k slušnému a spravedlivému místu a konci přivedeno. Dán na Velharticích ve
čtvrtek po sv. Šťastném a Zbožném léta sc XXXI.
Urozenému vladyce panu Petrovi Čílovi z Svojšic, přieteli milému.
916.
Václavovi Zimovi z Novosedl o morném povětří a jiných věcech.
Na Velharticích 1531, 1. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál.
Zdeněk Lev z Rožmitála sc. Zimo milý! Psaní, kteréž jsi mi učinil jedno
z Budějovic a druhé z Kundratic, tomu jsem všemu porozuměl. Pak, což se dotýče
toho, co jest s tebû pan purkrabie najvyssi mluvil v Miličíně, poněvadž ještě neviem,
brzo-li se spolu budeme moci shledati, rád bych, aby mi to oznámil, nebo snad ně-
koho muožeš mie[ti], ktoby to napsal, ješto by jemu toho mohl svěřiti, též také co
jest s tebú mluveno od pana Březenského a od pana Hložka. A tato jest toho pří-
čina, proč bych rád to brzo věděl, ač znáš-li toho potřebu, aby se tiem neprotahovalo,
nebo muože se trefiti a tak se m[..... ] brzo mezi panem purkrabí [na....] а шой
psaní, ješto snad mohla by býti potřeba, že bych také jemu něco napsal přátelského.
