Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
442 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké
počítajíc o vánocích prve příštích. Ale ty düchody svatohavelskf pan Vilím i s strejci
svými nedílnými mají sobě vybrati.
Taky toto jest smluveno a stranami svoleno, jestliže by byla jaká různice
mezi stranami napřed jmenovanými, buď o lidi aneb lidmi jich, a buď očkoli, a o to
jse samy nemohly srovnati, aby každá strana vydala jednoho přítele, a ti aby mezi
stranami o tu různici rovnali a smluvili. Pakli by ti přátelé o to a o tu různici,
kderáž by mezi stranami byla, očkoli nemohli srovnati a smluviti stran obü, tehdy
toho má býti nejvyšší ubrman o ty různice urozený pán, pan Adam z Hradce JMt;
a pokudž JMt ráčí stranám o to rozkázati, tak jse obě straně mají zachovati, paní
Barbora i pan Vilím strejci svými Oldřichem a Buohuslavem.
A pro lepší toho všeho jistotu a na potvrzení této smlúvy a zdržení my
napřed psaní, paní Barbora z Marejže, a Vilím, Oldřich a Buohuslav, bratří a strejci
nedílní z Osečan, pečeti naše vlastním jistým naším vědomím a s celým přiznáním
dali jsme přitisknůti dobrovolně; a prosili sme svrchujmenovaných pánů smluvčích,
urozeného pána, pana Adama z Hradce JMt, a urozených vládyk pana Jeronyma
z Skuhrova, pana Jana z Leskovce a na Kamenici, pana Václava Kořenského z Te-
řešova a na Vlhlavech, že jsú pečeti své k žádosti naší na svědomí k této smlúvě
naší dali přitisknúti, sobě bez škody a dědicuom svým; jenž jest dán a psán, jakož
napřed výše psáno stojí.
Z 8 pečetí 4 neporušené, ostatní vyloupnuty.
256.
Anna z Hradce omlouvá se svému bratru Adamovi z Hradce, že mu nepsala; přijetí k němu
že pro nedostatek zdraví s mateří nemůže, aby on přijel k ní.
V Jindř. Hradci, 4. února 1522. Orig. pap. Fam. Neuhaus.
Muoj milý bratře, dejž pán Buoh, abyšte se dobře a šťastně měli a zdrávi
byli, toho bych vám věrně ráda přála, podlí vší vuole a vinše vašeho. Muoj milÿ
pane bratře! Viděla sem psaní, kteréž paní mateři naší píšete; z kteréhož sem sro-
zuměla, že se na mě hněváte, že sem vám nic nepsala, a že tomu rozuomíte, že
sem já toho nevděčna, jakú práci pro mne vedete. I muoj milý pane bratře! jistěť
sem v tom křiva; ale pán Buoh zná, že sem se nadála, že jest vám ode mne paní
máté má v svym psaním vzkázala. Muoj milf pane bratře, rozvažtež sobě to pro
jedno mý zanedbání, abyšte chtéli zapomenüti my v&í první povolnosti; a také jesto
jste byli svých přátel pánuov nedbaluov doma nechali, a já na ten čas jednoho popadla.
NeZ muoj milf pane bratře! z té práce, kterúž pro mne vedete, vám velice děkuji,
a dá-li pán Buoh zdraví, když se buohdá spolu shledáme, sama vám více budu dě-
kovati. A kdež jste mi vzkózali, abych k vám přijela se paní mateří naší, a Ze jest
toho pilná potřeba: pán Buoh zná, že pro nedostatek zdraví svého jeti nemohu, neb
