Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
181 D. 1L Sczndnj swedkiw od r. 1453 — 1456.
Milkowice, wes w BydZowsku (někdy Nimbursku).
R. 1456, 24 Mai swédectwj pro Jana Procka z Kolomut.
Jan reteny Celdk z Dolan: Jel sem k žádosti Jana Procka na Brůmow.
Tu sem šel před opata s ním, a on prosil jeho opata, aby jemu seznal o Matě-
jowi z Milkowa (sic), bylli jest knéz swóceny a stwrzeny w klášteře. | Tu kněz
opat přede mnů seznal, ika: Bylt jest a rostl s nami w klášteře, jsa malým ro-
bencem, na Břewnowě, a potom měl jest troje swěcenie, i stwrzen byl. Pak když
se wálky strhly, ze tu ostati nemohii na Břewnowě, i powolili sobě wsichni, aby-
chom se rozeili, ktoz kam wie k swym piátelóm, a slibili sme wiichni opatowi,
kdyžby pokoj byl, zase se wrátiti do klästera. A dále řekl, ze nedáwno mluwil
sem s ním s knězem Matějem, aby ještě se wrátil do klästera. А 16% také kněz
Hawel probošt na Polici jest znal, i kněz Jan Faust přede mnů. (Str. 132).
R. 1456, 2 Oct. swědectwj pro Bohuši z Kowanč.
Jan Weselik ze Chlumu: Toto wyznáwám, že sem z mladosti byl s Račin-
skými a s Záwišowými syny z Měkowic; a nikdy sem neslýchal, by knězem byl
syn Záwišów, kterýž byl na Brewnow do mnichów dàn: aniz mné jinak památno,
než lak.
Jan z Walzteina : Nikdy sem neslýchal, by ten Mikowsky (szc) mnich
knězem byl, aby mší slůžil; a když mu kdo řekl, že jest kněz, hned s každým
o to chtěl za wrch jiti. (Str. 136).
Kořeňž (Kurschin), wes a statek w Plzensku.
R. 1456, 2 Oct. swědkowé k odporu pro Jana z Wolfšteina.
Stach z Hořewce, seděním w Otinè: To mi swědomo wiece než od 40 let,
že nebožčík pan Wilém, otec Janôw Wolsteinôw, drzal jest dwa člowčky tu
w Kořeni, a k tomu lesy, i coz k tomu prislusie; a toho nikdy Zädnÿ nenatekl.
JFáclaw řečený Wa z Koïene: Rodil sem se tu a slÿchal sem, Ze ne-
božčík děd Janów Wolšteinów držal jest třetinu wsi w Koieni s lesy a s mlýnem.
A já za nebožce otce páně Janowa Wolsteinowa jménem pana Wiléma sedel sem
we starych dskách zemskych (III Matthiae, A 15, od r. 1417) kdeżto Jan feceny Wey-
hak z Kietowic manżelce swć zapsal wéno na Kteéowicjch, s powolenjm Bohunka
i Petra Fecenych Weyháküw z Káta. Tedy onen Weyhák slul jisté ,,Jarohnéw Weyhák
z Kuta a na Kietowicjeh* (4 1408).
