Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
88 A. II. Psanj pana. Wiléma z Pernśteina r. 1520.
22.
Panu Prockowi Malému z Cetně, sekretáři krále Polského: omlauwá se, že ho lidé
páně w noci do Prostěgowa města newpustili.
W Prostigowé, 8 Marc.
Pane sekretáři, pane Procku, priteli mily! Jan lékař, u kteréhož já zde
dosti těžce nemocen ležím, zprawil mne jest, žes w noci přijel k městu tii hodiny
na noc, a že tě do města nechtěli pustiti: o tom mně nic wědomo není. Než
jest tak, že žádného do města přikázal jsem w noci nepaustóti w přítomnosti swé
i bez sebe, leč hejtman města, kterýž by tu byl, o tom aby wódźl, a k tomu wili
dal. Ale tomu není nic powěděno. Pán bůh zná, že w tom má wina žádná není.
Neb králi JM“ Polskému moji wšickni zámci, po swém pánu wymině dědičném,
mimo wšecky jiné pány w swětě, otewříti, i jinák s nimi učiniti, učinilbych pro
JM“ dobré, to cožby mně možného bylo.
Přitom mi prawil týž mistr Jan, že by měl mluwiti, Ze máš ke mně od
krále JM" wérici list, ale že ke mně jíti nechceš ; toho wüle twá při tobě byla
jest. Ale, by mně král Polský (ač poddaný JM“ nejsem) k tobě co poručil, nerci
na wëtici list, ale i ustně, jáť bych k tobě šel, a za to bych se nestydèl. Pak
pane Procku, jisté w prawdé prawim, nerci skutkem, ale myšlením tobě jsem k to-
mu příčiny nedal, aby k mé lehkosti (snad se tobě tak zdá) měl takowá slowa
mluwiti ; newim tomu co tici, než musím to pánu bohu poručiti. Králi Polskému
JM* neztratimli jà se tau priéinau, kterázby hodna byla JM" do mne, newim co
ty na tom máš, žeby mi rád zle činil; kdež úfám pánu bohu, že mne pán bůh
z toho wyswobodi pred tebau. Ex Prostéjow, feria Vta ante Cyrili et Methodii.
1520. (Nr. 16.)
23.
Panu Hynkowi Rokytnickému: o nesnázi, kteráž jest mezi njm a pánem o meze na
statku Towačowském.
JW. Prostégowé, 11. Mart.
S. s. w. u. p. p. šwagře a příteli můj milý! Zprawen jsem, že nějaké ne-
snáze jsau dil od wás, a dil od syna wašeho na auředníka mého Towačowského,
což se kruntů mých dotýče a kruntů wašich.
Auředníka proto má každý, aby jeho krunty ajeho meze opatrowal, a w ně
se žádnému wtahowati nedal, a by jinák činil, neslaužilby práwě, a nebylbych mu
toho powinowat trpéti, ani syn můj na mém mists. Pak jakžkoliwěk ty wčci
jsau, wystáwáli komu co na kom, práwo jest před rukama každému. Než já bych
