Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
228
rodové vydiviti, pobožnost a svatost, která se po všem světě roz-
nášela, v prodlaužených a častěji opětovaných modlitbách, v častých
postech, v hustém na místa svatá a daleká putování. v udělování
chudým a potřebným, v nadání na záduší, v vystavení tak mnohých,
ozdobných a podivení hodných kostelův, klášterův a špitálův? Kdeż
jest to všecko? Spustne vám dům váš etc. Kde jest ta česká z dobrého
a pobožného svědomí pocházející udatnost, která že někdy všem jak
okolním tak i dalekým národům k hrůze a k strachu byla....?
Kde jest ta v boji a válkách stálost a zmužilost . . . .? Kde jest ta
někdejší tohoto království možnost? Kde rozšířené panství? Ach! Od
půlnočního moře až k polednímu, všecko Českému království pod-
dáno bylo! Kde jest nyníčky Lucemburské knížectví? Kde Hranické ?
Kde Korytanské? Kde Rakauské? Kde Gorické? Kde Cilické? Kde
lehna Saská? Kde panství za Černým Lesem? Spustne vám dům
váš!“ K tomuto vlasteneckému nářku připojuje pak tato slova, jež
přímo komicky působí: „O milej lve, coż jsi hrubć aż do koži
ošklubán! Coż jsau té potvorné na svátky oholilil* (Post. sváteéní
z r. 1618, str. 28).
Není prý již v Čechách pobožnosti, není stálosti
u víře. Čechové jsou u víře tak nestálí, že vzniklo o nich dokonce
posměšné německé přísloví: „Schwab ein schwetzer, Behem
ein Ketzer.“ (Post. svát. 27.) Přestupují prý od víry k víře,
od vyznání k vyznání; mnozí z nich se hlásí dnes k jedné, zítra
k druhé víře. „Kolik hlav, tolik věr. Sami z nich říkají, jak
kníže Saské Jiří, že, co dnes věří, vědí, co zejtra věřiti budau, ne-
védí .. ..* (II 110).
Nejvíce pobloudili prý kacíři v učení o svátosti
oltářní, pokládajíce tělo Kristovo ve velebné svátosti za pouhé zna-
mení těla Kristova (I 62). Novotářům u víře kazatel říká „Nováci,“
Možná, že tímto pojmenováním míní hlavně Novokřtěnce. Není
mezi nimi „ani jednoty, ani řádu, ani žádného u víře základu.“
(II 5). Jsou to „podvodní proroci“ (II 109), jichž „vlastní práce
jest, ani k pohanům, ani k Židům, než k nám, katolíkům, při-
chdzeti . ..* (II 109). Proti jejich učení o odpuštění hříchův, o křtu,
o pokání a o zpovědi horlí v II. na str. 221—222,; v. též post. svát. 123.
Též spřívrženci učení LutherovaaKalvínova často
polemisuje: „Luteryanci“ prý jsou podobni fariseům židovským;
jako tito „žádné v náboženství vrchnosti a hlavy neměli, tak Luterianští
Predikanti žádné podnes hlavy nemají“ (I 40); připomíná, želuteráni
nazvali patriarchu cařihradského „ter sanctissimus“, že však tento jim
