Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
227
jsou mimo kázání na neděle též kázání na Zelený čtvrtek, na pondělí
a úterý velikonoční a svatodušní a j.
Ukázka (Die 1. vyd. 1618, un. 54 F 23). Kázání na 1. ne-
děli adventní. „Ev. sv. Mat. v XXI. položení.“ Text evangelia.
Otázky: „O čem dnešní evangelium správu dává?“ Odpověď:
„O slavném a královském Páně do Jerusaléma města královského
vjetí.^ — „Co vsobě zdržuje? Tichost, totižto Kristovau, a rozličnau
těch, kteří ho provázeli a vítali, úslužnost,“ atd. Jiné otázky, na
př.: „Z čeho jest tichost Kristova patrná?“ „Co se tím, že na tako-
vém hovádku jel, jaké návěští dává?“ atd. Píseň na evangelium
jest parafrasí příslušného textu evangelia. Začátek:
„Co Matauš Evangelista | Píše (věř, jest pravda jistá) | V po-
dílu dvacátém prvním, | Toť vám dnes spívati míním. | ; Že když se
k Jeruzalému | Blížili; městu svatému, | A aż do Betfage uśli, | K hoře
Olivetské přišli“, atd. — Jest to rýmovaná prosa.
Podobně spisovatel vykládá evangelia dnů svátečních.
Z písní, které Scipio do postilly vkládá, jsou též verše písně:
„Vesele zpívejme!“, která se dosud zpívá:
„Ej, Kristovo příští | Čtvero písmo jistí, | Nejpřednější v Těle, |
Druhé v mysli celé, | A třetí při smrti, | Ctvrtým má sauditi.“ (I 2).
Scipio má vůbec zálibu ve veršování. Často i to, co cituje latinsky,
překládá ve verších českých, na př. „Ab omni peccato libera
nos Domine !“ překládá: „Od hříchu všelikého | A bludu každého |
I ode všeho zlého | Chraniž lidu svého!“ (I 383), nebo: ,Ab insidiis
diaboli libera nos Domine!“: „Od aukladúv dábelských | Rač vy-
svoboditi | A žádostí télesnyeh | Zauplna zhostiti!^ (I 383). Latinské
přísloví „in vino veritas“ překládá a rozšiřuje drastickým způsobem
takto: „Děti, blázni a ožralci | Jsau pravdy věrní maršalci.“
(II 198—199).
Spisovatel cituje nejvice pismo sv. a otce cirkevni, a
podává četné příklady příběhů z písma sv.
Ukázky smýšlení spisovatelova. Jsa přísný katolík, Scipio
stěžuje si často na úpadek víry katolické a pobožnosti
v Čechách, Bývaly prý doby, kdy se v Čechách říci mohlo: „Tento
hospodář, neb správce města, neb kníže, neb král ete. katolickau
víru vede a všecek dům, knížectví, království“, atd.; to však bývalo,
a kazatel si přeje, aby se ony doby zase vrátily (II 246); kde
jest bývalá česká pobožnost, česká udatnost, bývalá
síla a moc českého království?: „Co pak u nés
v Čechách, kde jest ta převeliká, které se nemohli všickni ná-
