Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
166
fortele, lsti, fochy, podvody, praktyty, falše ete., jimiž jedni z druhých
zisku nabývati usilují? Ach, čeho se nedopauštějí!? Več se nevydá-
vají již lidé pro samé nabytí nětčeho k živnosti tělesné!? Ach, jakých
nástrojův válečných, ručnic, mečů, tulichů etc. (kdož je může vyčísti !)
již nevymyslili k samé skáze a záhubě svých bližních !? A to jen pro
dosáhnutí neb zdržení tělesného jmění!“ (770).
Hluboká učenost jeví se v díle Zámrského. Zná dů-
kladně a cituje písmo sv., staré klassiky, církevní i světské spisy,
zvláště oblíbené středověké skladby své doby, uvádí příklady z historie
církevní i světské, ba naráží i mimovolně na mythologii Geskoslo-
vanskou [Veles, 135.5)]. Uvozuje často Veleslavínovu „Politii“ (117),
„Historický kálendář“, českou Kosmografii Můnsterovu (99, 400, 421),
Kosmu, Hájka, Aeneáše Sylvia atd. (Dle Zíbrta, Sborník historický,
1886, 81.)
Postilla Zämrshého ma velikou cenu kulturně historickou. Zíbrt
sestavil z ní ve zmíněném článku kulturní obrázek poměrů českých
na sklonku 16. století. Podává obraz života rodinného, potom ukázky
ze života prostého lidu, pak lidí vznešených a konečně kněží růz-
ného vyznání. Nás zajímati bude nejvíce obraz poměrů náboženských,
jak se jevil v Čechách na konci 16. století. Podáme jej tudíž ve struč-
ném výňatku ze Zíbrtova článku :
Ku všeobecné zkáze mravů napomáhá zdřímalá ospalost
a nedbanlivost církevních správců. Tito jsou více
zddostivi hrsti ječmene a skývy chleba než spasení lidského (466,
752, 1228). Na kázání tlachají, co slina k hubě připlaví, někteří
jako úhoř po trávě se plazí, onoho drbne, onoho nechá, svaté písmo
po kusu co psi mrchu trhají, kázání na jednostejné kopyto krájí, neb
jednou strunou břinká (XIII, XX, 210, 567). Jaký život vedou,
ó Bože, Bože, ty znáš, i dobrým lidem jest povědomé! (171). Tím
klesá a jen klesá vždy více vážnost kněží a ka-
zatelů, jichž losem jest koláč vlčím pepřem posypaný. (1043).
Není vážnosti kjejich úřadu kazatelskému. Krčem-
níci a flutkové, že kněz o Inu, konopich, řípě, kaši, kuchyni, o děvkách,
vřetenách kázal, tlachati se nestydí. (304). Lidéjiž nevěří
tomu, co knéz na kázání mluví. Říkávají: „By sám Bůh
8) „Často po svatbě nastávají svárové a různice: on (muž) sobě vinšuje,
ženě své pak přeje, aby divokau husí byla a někam k Velesu pryč na moře za-
letěla G. .“ (135). Avšak Zámrský opsal místo toto téměř doslovně z Rešeliova
Syracha, XXV. kap. list Ff V., pramene, z něhož čerpal, ovšem neudav. (Sborník
hist. 1886, 150.)
