354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

154

Vlivem Melanchthonovy retoriky vedle velikého vzoru Lutherova objevila se též synthetická kázání. Jeví se to zvláště v zname- nitých kázáních Jana Mathesia, jenž napsal několik p ostill (vyd. v 2. pol. 16. stol.). (Viz Georg Loesche, Johannes Mathesius, Gotha 1895, IL. 161 a sl.)

Reformace způsobila ovšem silný odpor. Proto v kázáních století 16., zvláště v 2.jeho polovici, jest polemiku hlavním zaméstnánímtheologüaposkytujehlavnílátku ke kázáním. Polemisuje se proti fimské cirkvi, ale i církve evan- gelické polemisují samy mezi sebou, a to často ostře, i urážlivě. Také v lepších kázáních nalézáme nízkost a trivialnost vedle jednotlivých krásných a něžných míst. Katoličtí kazatelé opustili v polemice pole exegese a chopili se filosofie scholastické (zvláště jesuité). Protestanté pak myslili, Ze mohou odpůrce své přemáhati stejnými zbraněmi. A tak přišla scholastická methoda zase na kazateinu, a polemika byla hlavnim obsahem kázání. Ale přes to evangelická církev uznávala v kázání stále autoritu písma sv. Kázání mělo býti v základě výkladem písma svatého, jak to již Savonarola byl žádal. Ale právě tato jednostrannost byla příčinou úplného pochy- bení přiměřené formy homiletického výkladu, který se stal učený, exegeticky dogmatický. S protestantským úsudkem o poměru kázání k písmu sv. nesouhlasilo ovšem uspořádání perikogp, od Luthera z nouze ponechané. Cítila se tato nedůslednost, a proto činily se pokusy o kázání na celé biblické knihy nebo na větší biblické úryvky. (Cyriac. Spangenberg, Kristof Fischer, D. Aegid. Hunnius, a j.) Ale homiletická methoda nebyla ani tehdy lepší. Výklad zůstal učenou exegesí, při níž se myslilo, že se musí každé jednotlivé slovo textu vysvětliti. Ovšem způsob kázání zůstal i při tom analytický. A většina kazatelů byla věrna aforistickému způsobu kázání Lutherova. Ku konci 16. století zavedl pak Joh. Arndt mystiku na kazatelnu, ") ale činil to s největší opatrností, aby čistota evangelického učení nebyla tím po- rušena. Arndt snažil se zvláště ve své Postille, (Postille, d. i. Auslegung der Soun- und Festtags-Evangelien durchs ganze Jahr gepredigt) o živé, vroucí křesťanství, obíral se nejvíce předměty křesťanské morálky ao dogmatických látkách pojednával se stránky praktické. Kázal jednoduše, prostě, ale bez pravé umělecké

1) Arndt čítal vedle bible horlivě ve spisech mystiků, zejména Taulerových a Weigelových.