Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
146
O pánech praví, že si kupují „stříbro, zlato, raucho drahé“
na účet chudiny, která pro ně pracuje. (278").
K pýše v oděvu a krozmanitosti v krojích vedou často rodiče
své dítky, zjednávajíce jim „frýžky, vobojky, perlové věnce“ (45%),
„třevíčky červené, oboječky“, nakoupice jim perel, pásův, odíva-
jíce je v „kožíšky premované zlatem“, atd. (407), vodíce dcerky do
kostela „v perlovém věnci“ (186%), atd.
Z dokladův uvedených jest patrno, že В. zaujímá v té věci na
mnoze stanovisko příliš příkré, ba přímonespravedlivé,
povážíme-li, jak nelítostně tepe i marnůstky prominutí nejhodnější. Denis
odůvodňuje to nemilosrdnou prudkostí kněze, jemuž vše
světské je poskvrněním. S tohoto stanoviska jevil by se nám
R. ovšem jako náboženský fanatik. Byl však syn své doby,
pročež hrozí se mravní zkázy a strach jeho svádí ho k ostré kvitice,
kárající bezohledně vše, co jen poněkud nese znak světského života.
Práva a soudy.
Poznali jsme, jak Rokycana soudí o jednotlivých stavech. Není
mezi nimi vzájemné lásky, místo spravedlnosti vládne všude nespra-
vedlnost. Spravedlnost vyžaduje, aby se každému dělo po právu, proti
nespravedlnosti mají čeliti světská práva. Ale tato se prý nespra-
vují zákonem Božím. „Lid tento tělesný, hovadný,“ jest přivázán
(jako oslice v písmě sv.) „obyčeji a návyklostmi svými, právy zem-
skými, rathauzskými, městskými...“ (6%). Mimo to vypo-
čítává В. ještě „práva papežská, královská, knížecká, bis-
kupská, panská, rytířská, kněžská, mnišská, jeptišie
panošská... až do sedlákuov. A všickni svými právy předčí
před Ježíšem“ (89b); ,... jiZ oni právě svými právy, obyčeji a ná-
lezky udusili a utlačili sau právo a zákon Boží, že nemuož místa
míti. Ale zjevně se všudy proti přikázání Božímu děje, a není, kdo
tohoť polituje, poželeje, ani kdo se proti tomu postavě, není, než což
se protiBohuzjevněděje,toprávemařádemnazvali...“
(202°). Kdyby se kněz nebo kdokoliv jiný proti tomu
ozval, uslyšel bys hlasy: „A, a, co chcete nám naše práva
rusiti?... A, a, ruší nám naše práva, tací nešlechetní popi zrádní !“
(7°). „Jiží nám v naše práva sáhají, jiží' nám chtí rušiti naše řády,
a my máme zde ten obyčej, a oni nám cos jiného zamýšlejí, již nám
chtí z mésta kláSter udélati!* (89»— 90^; pod. 209»).
Práv má se užívati pro obecné dobro, každý má hle-
děti více obecného dobra než svého, ale „mnoho-li těch
