354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

IV

Určitéperikopy nebyly tehdy ještě seřazeny, nýbrž výběr záležel na biskupovi. Částku písma sv. vyložiti, aby jí shromáždění rozumělo, a o pravdách v ní skrytých poučovati, bylo hlavním úkolem kázání. Pokrok v kazatelství způsoben byl Origenem. Tento roze- znává didakticky a pareneticky zpüsob kázání, pro oba má pak vše- obecný výraz „prophetia“. Kazatel má dle Origena i vysvétlovati i za- hřívati; hlavním jeho úkolem jest ovšem, přivésti posluchače k po- rozumění písma sv.; co do formy Origenes žádá, aby bylo kázání prosté, bez umělkovanosti. V kázáních svých Origenes podal souvislá vysvětlení textův.

S povýšením křesťanství na náboženství státní povzneslo se také kázání, které se stalo věcí aesthetického požitku, což vlastní službě boží bylo často na újmu. Základem kázání byl stále biblický text. Výjimku činí homilie Makaria staršího? (4. stol), které jsou však spíše vzdělavatelnými řečmi k mnichům. V době této, zvláště v pozdější době 4. století, vyvíjel se též systém perikogp. Co do formy chybělo kázáním ještě přesné logické seřazení a methoda. Vrcholu dostoupilo posvátné řečnictví té doby ve sv. Janu Zlato- ústém. Od něho jest nejvíce homilií, které se skládají z úvodu a ze dvou částí: 1. z vlastního vysvétlenf, 2. z moralné parenetického závěru. V polovici 5. století Leo Veliký spojil starou školu oratorskou s novou vzdělavatelnou. Po něm vynikl zvláště v homiletické litera- tuře Řehoř Veliký, jenž zavedl úplný systém perikop evan- gelických i epištolních a proslul svými 40 homiliemi na evangelické perikopy rozličných neděl i svátků. V nich Řehoř podává obyčejně historický a doslovný smysl perikopy, a pak hledá smysl tajny, moralní a allegoricky. Století 7. a 8. jest dobou svěžího kře- stanského života v církvi západní; Beda Venerabilis vykládá text písma velmi důkladně a applikuje výklad svůj na mravní život věřících. (33 Homiliae aestivales de tempore, 32 Homiliae aestivales de Sanctis, 22 Homiliae guadragesimales.)

Homilie církevních otců — homilie patristické — byly základním kamenem homiletické literatury pozdější. Dle nich se často vykládalo, z nich se Casto citovalo. $)

?) Vydäny nejprve od W. Momnrr4 v PafiZi 1559, lépe od J. G. PRITIUSA v Lipsku 1699 a 1714 v 8°. Zéestil je J. Vuésx (60 homolií duchovních). 3) Homilie vůbec dělí se na analytickou (nižší)jasynthetickou (vyšší). H. analytická vysvětluje určitý oddíl písma sv. část po části, a ne- stará se o jednotnost myšlenek. H., synthetická stanoví určité východištč, z něhož obsah příslušného oddílu písma sv. vysvětluje, a tím přechod činí ke