Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
279
také dovoliti, aby větší nepravosti se nepáchaly (!) ale přílišné lichvě
má ovšem magistrát zabraňovati. Třetí věc, nenávist proti kře-
stanüm, jest dvojí, vnitřní a vnější; vnitřní nemůže magistrát zabrá-
niti, ale vnější musí se se vší rozhodností opříti. Tato jeví se prý
zejména též jímáním dětí křesťanských, jich zabíjením, „jichžto krev
k rozličným kauzlům užívají. Též veliké lichvy naprodají, které aby
svobodněj činiti mohli, poddávají ofticírům, knížatům, auředlníkům, hejt-
manům dary, jak na stříbře tak na zlatě, by je k sobě naklonili, kteréž
stříbro skrze své nesčíslné podvody, nalícené kupecké věci, splískané,
slepené na oko šaty, od křesťanův vytahují... Kupcům, handlířům,
řemeslníkům jejich chléb od huby se jim utrhuje a těm zlodějům potu-
tedluym, z dábla otce narozeným se přeje.. .“ Tomu jest třeba
brániti, ale mnozí s židy prý se spolčují; „obávati se velice jest, aby
ti, jenž spolky s Židma (!) na světě méli, s nimi také společně
na smrti neplatili. (I, 34—36). Židé čekají Messiáše. Ten jim
prý dá vystrojiti skvostné hody, při nichž bude Behemoth, vůl ži-
dovsky, Leviathan, velryba židovská, Bariachne, pták židovský; při
té hostině „židé se nažerau a naperau a Messiáše mastnau hubau
ehváliti budau (DY „Ö Spasiteli müj! Zdaliž to nejsau střeště-
ného mozku dětinské vrčáby ? Zdaliž to není Písma Sv. vyvrácení
a Thalmuda ddblem posedlého z myślinky (!), s kterými (!?) mysl
hlaupau jejich a zaslepenau již přes tolik tisíc let drží?“ (I, 36—42).
Proti talmudu mluví kazatel zvláště na str. II, 735 a sl.
Při všech špatných vlastnostech, které jsme u Náchodského po-
znali, uznati musíme jeho neobyčejnou výmluvnost. Jazyk jest
ovšem u něho v žalostném úpadku. Vlček srovnávaje Ná-
chodského s Abrahamem a Sancta Clara praví, že mu něco chybí,
co ho staví hluboko pod jeho vzor: vrozená, přímo dětská poesie.
Náchodský zůstává vżdyjenkazatelem akaratelem.
(Vié. If, 27).
Daleko mírnější kazatel byl Pavel Aotav (f 1114). Mél
velikou sbírku knih, kterou s vlastními svými rukopisy věnoval
cisterciákům v Plasích. Tito z vděčnosti vedli pak náklad na
jeho postillu, kterou vydal r. 1720 Matěj Josef Hájek, rektor
semináře arcibiskupského v Praze. O Axlarovi v. Jg. V, 870, Jir. I, 40
(I, 212), TI, 880, CCM 1892, 334, CCM 1895, 314. (Dr. A. Podlaha).
Dodatek v CCM 1897. Postilla jeho (mus. 39 B 4, v 4^) má tento titul :
„Nábožně horlivý vůdce do města svatého nebeského
Jeruzalema, aneb kázaní vejroční nedělní, někdy porozdílně
hlásané skrze vysoce důstojného a vysoce učeného P. P. Pavla
