Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
274
ale byli vršky neb srdíčka z nejakých bylinek na paušti roztaucích (!),
jenž on lehce trhaje zbiral a bez piipravy jed] ...* (I, 76). Jiné
otázky: „Zdaliž Panenka Maria častěj na oslśdku (I) jela nezli
svaty Josef pospfchajfcf do Bethléma ...?" (I, 102). „Jak veliký ty
koše byli, do kterých drobty Apoštolové nazbírali? A kam jsau ty
drobty se podéli?“ (I, 562) atd. V odpovědi na otázku:
„V kterém městě a v kterém domě Jozef s Maryí v Egyptě zůstával,
jakým způsobem se živil?'“ etc., čteme, že prý se tam „nachází ještě
jedna kamenná nehrubě hluboká truhla, do které své prádlo a věci
podobné Rodička Boží schraňovala, též také ohniště maličké, na kterém
kašičku Ježíškovi vařila.“ (!) (I, 182) Náchodský táže se též, co na
svatbě v Káni Gal. chtěli píti, když vína neměli, a odpovídá, že jistá
věc jest, že tenkráte o pivě žádnau vědomost neměli, ale nicméně že
obyvatelé Galilejští místo toho nápoje měli „jiné vyvařené z rozličných
uZitküv zoffty (D, kteréZ tak dobře jako naše piva posilňovali a šmak
dodávali...“ Téaze se též, zdali při té svatbě muzika byla, zdali
tanec? atd. (I, 176; I, 279). Na otázku, kolik svatých bude
v nebi, vypočítává je Náchodský z římského martyrologia. (I, 363).
Též v kapitolách, rozmlouváních duchovních, nalé-
záme mnoho zvláštností. Vedeny jsou často formou dialo-
gickou, jako na př. na str. I, 119 a sl. jest „dišputací s dáblem
o du$i lidské" Na str. I, 124—125 čteme tuto řeč k ďáblu:
„Poslyś Matause: ‚Podobno jest království nebeské člověku hleda-
jícímu dobrých perel: a najdauce pak jednu, dal všecko své a kaupil
ji. Medle, kdo jest negotiator nebo kupec? Kdo perla? Kdo všecko?
Negotiator jest Kristus, perla drahá jest lidská duše. Za tu dal
vsecko, ... netoliko pro kazdau, ale taky za jednu, una praetiosa
Margaritta. Pro jednu drahau perlu dal sebe v narození, dal sebe
na kříži, dal sebe v slámě, dal sebe v svátosti, dal sebe v nebi, dal
nebe, všecko. Tak däbel omnia, všecko, vzal, in numero plurali,
Kristus in numero singulari. Milý ďáble, tak mi deklinaci neumíš?
Cujus nominis, medle, jest mundus? Nominis adjectivi, odpovídá
Certík, neb mundus, munda, mundum nese sebau tii formy. Dobře
jest: z toho samého poznati más, Ze mundus nikoliv omnia není.
Adjectivum pochází od adjicio, přiházení: Duše, která jest paní, má
sobě toliko svět přihozený, svět toliko sobě služebný, svět nikoliv nad
sebau panující, ale sobě poddaný. Tak tehdy za duši Kristovau, za
Pána, poddaný svět obětuješ? Zdaliž hlaupě neučiníš? Měl jsi snad
řícti, že Mundus jest substantivum, který může sám od sebe stát, jak
grammatica mluví.“ atd. (I, 124—125).
