Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Č. 318—319: 19. dubna 1437. 213
Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český
etc. král.
Urozený věrný milý! Přišedše před naši velebnost manové k hradu Zviekovu
příslušní z Radobytec, z Stražovic a z Crhonic,' zpravili nás, že by jim svobod něka-
kých, kterýchžto jich předci z staradávna i oni v lesiech našich ku palivu a k stavění
požívali sú, bylo již hájeno, a k tomu zdálo sě jim, že by i nynějšie berně neměli
dati. Protoż żadamet, орайе to, kterakéť jich svobody a práva jsú v lesiech i v jiných
vécech, pfikaZiZ üfedníkóm svyjm na Zviekov,? at pfi tom ostaveni jsü bez přiekazy,
coZt bylo jest z staradávna. A také berni nynější“ ať dadie, cožť s lánu vedlé jiných
jim najblíž přísedících sě dostane, jakožť jest svoleno a uloženo, ješto to sám vieš
dobře. Dán v Praze v pátek po sv. Tiburcii, let království našich etc.
Ad mandatum d. imperatoris
Johannes Tussek.
Na rubu: Uroz. Oldřichovi z Rozmberka,
věrnému našemu milému.
Pečeť odpadla.
319. V Praze, 19. dubna [1437].
Císař Zikmund Oldfichovi z Roźmberka: aby jeho ufednici na Zvikové ne-
žádali již holdů od lidí zboží Kosteleckého, zapsaného bratřím Janovi a Vańkovi
Zmrzliküm.
Třeboň. Schwarzenb. archiv: Hist. 387 a, or. pap.
RI. XI, 11766.
Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český
etc. král.
Urozeny vérny mily! Zapsalit sme Janovi a Vaňkovi bratřím Zmrzlíkóm,“ věr-
ným našim milým, sbožie Costelecské kláštera Břevnovského* jakož máme za to,
Zet tebe dřév nenie tajno, a vznesenoť jest na nás, že tvuoj úředník se Zviekova”
s těch lidí vždy ješče chce holdy mieti, a ty vieš svolenie obecné i sáms s před-
ními to nalézal a vynášel, aby jiZ holdové pominuli vSichni. ProtoZ Zadamet, aby
1) O manstvích služebných k hradu Zvikovu viz Sedláček, Hrady XI, 30. 2) srv. výše
č. 182. 8) srv. pozn. 1 na str. 211. 4) Jan a Václav Zmrzlíkové ze Svojšína, srv. pozn. 6
u č. 308. 5) zápis z 21. září 1436, reg. v AC. II, 187 č. 330. 6) srv. výše ë. 182.
