Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
294 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
Fridrichem cestu do Francie. Cestu Karlovu do Italie že pro nepokoje tamější odložil. Timinus
že přijal službu u pána z Rožmberka, ale asi ne na dlouho. — Na Rosicích 11. pros. 1606.
(Konc. lat. v knih: Blud. VI-—3881 f. 108, è. 68.)
1351. Mikulášovi Kfelerovi píše v příčině statku sirotka Váhanského. — Na Rosicích
1606, 11. prosince. (Brandl II. 3. 48.)
1352. Janovi Šmerhovskému z Lidkovic posílá nemocného syna. — Na Rosicích 1606,
11. prosince. (Brandl II. 3. 48.)
1353.
Jakubovi Zwingerovi se omlouvá, že mu zřídka píše, ač počítá ho k přátelům nejmilejším. —
Na Rosicích 12. prosince 1606
(Jacobo Zuingero. Rarius scribo, fateor, sed non ideo vel segnius illos colo
vel amo frigidius, ad quos non scribo; non est itaque, quod te commoveat, suavis-
sime Zuingere, quod vel nullas vel certe infrequentes a me accepis litteras: qui
enim in postremis es, quos epistolis meis compello, es tamen inter primos, quos mea
complector benevolentia. Vivit adhuc apud me nunquam interitura parentis tui me-
moria, vivit amor, vivit observantia, vivit honos, quae viri virtuti et summae erudi-
tioni adolescens dicavi, quae etiamsi tot annorum curriculo praetergresso intermori
potuissent, tu tamen vitae restituisses patrem, cuius vestigiis magna cum laude in-
sistis, ut in aliis ita etiam in diligendo me et officiis amicitiae prosequendo imitatus.
Vidi ego hoc ipsemet, cum ante annos quinque Basileae veteres amicos invisissem,
ostendunt et litterae, quas non semel ad me, imo hoc ipso anno, addito praeterea
munere, multo lepore et elegantia conditas misisti; sed multo maximam fidem faciunt
labores litterarii publico omnium commodo et tuo singulari ornamento editi, quibus
quantopere et familiae meae et meum illustratum nomen, non est obscurum. Quae
dum repeto, hoc unum ago, ut tibi omnem, si quem taciturnitas mea iniecit, scru-
pulum eximam securumque reddam de animi erga te propensissimi, qui tibi mutua
obligatione a me debetur, quemque iure successionis a me exposcere potes, con-
stantia et fide. Verum tamen, ne imposterum novis argumentis obliteratam suspi-
cionem expurgare necesse habeam, frequentiam spondeo, sin minus solidam caritatem,
quam res meae et tempora permittent. Quam dum praesto, diligenter interim, ut
te et tua omnia mihi carissima esse semper[que] fore commendatissima plane tibi
persuadeas, oro. Felici Platero, Lucae Iselio et amicis, qui apud vos sunt, inter quos
etiam Arragosius, si adhuc superstes, plurimam salutem adscribo. Vale. Rossicio
pridie Idus Decembres.
Konc. v knih. Bludov. VI—3881 fol. 108 é. 69.
1354. Janovi Jakubu Huberovi: zpro&tuje ho závazku provázeti Karla z Zerotína na
cestě po Italii; poněvadž v předurčený čas mu asi nebylo možno vydati se na cestu, a nynější
období už není k cestování příhodné. — Na Rosicích 12. prosince 1606. (Konc. lat. v knih.
Blud. VI—3881 f. 109, č. 70.)
