Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
218 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
dluzích a těžkostech činíte, píšete mi jako věrný přítel. Pak na to vám tuto odpověď dávám :
Jakož chuť má veliká byla [k] kupování statkův, pod kteroužto chutí na těžkosti sem nic
myslil a jich u sebe nerozvażoval, neb mysl opanovala rozum; ale znajíc těžkosti
své, mnoho větčí chuť mám k prodávání statkův nežli [k] kupování, a bych byl kupování
a stavení nechal, o těch těžkostech bych byl nevěděl. Ale přísloví jest: Jak je zajíc
v jíše, tak je černej; tak já jak sem v ty dluhy vlezl, již nevím z nich kudy. Pak můj
milej pane Jene, netoliko abych Hrušovany prodal, než prodal bych i jiné, kdyby chtěl
ode mně co kúpiti; a vite-li koho, kdo by statky kupovati chtěl, oznamte mi to, chci
se slušně smluviti, neb tak jakž sem vám prve napsal, že raději v chalupě svůj chlíb
jisti budu než v malovaných pokojích cizí. Což se Adama Kotulinského dotejče, prve
než jest mi psaní od vás přišlo, poslán jest mu list, kterýmž se rukojmie přiznávají,
že v tom rukojemství za mne před se státi chtí. Můžete mi věřiti, že těchto časův
časté nemoci na mně přicházejí a dosti těžké, alé těžkost dluhův ty všecky nemoci
převyšuje; i to vám oznamuji, že tý naděje sem, co se Kladska dotejče, i na některé
jiné statky své zde v království Českém kupce jmíti budu.
V psaní svém pravdu mi předkládáte nynější berně, vejpravy, ouroky, placení
dluhův, však k tomu nikterak postačiti se nemüz; neb vám to napsati mohu, Ze jest
na mně nyní v poli přišlo držeti na pět set koní a na půl štvrta tisíce pěších z krá-
lovství Českého i z markrabství Moravského. Což se pana Herburta dotejée, jiz vâs
vždy za to prosím, že s ním jednati budete, aby mi těžkostí nečinil.
Kdybych o ten soud s markrabí Jiřím konec měl, také by tu nějaká suma ne-
malá přibýti mohla, kdež za jiné nemám, bude-li vůle boží, že při svatém Jiří konec
s ním míti budu, ač nedržím, aby se při tom právě komu takoví odtahové dáli, jako
se mně dějí; ale jiným mi se neděje než králem pánem naším, poněvadž ty těško[sti]
zase od pana markrabí na JMt by šly. Jízda [má] do markrabství Moravského pro
ten sněm nikterakž brzo bejti nemůže, kterouž bych byl rád vykonal, i do knížetství
Těšínskýho z mnohých příčin; než rád bych se s vámi viděl, však i na tom sem, bu-
de-li vůle boží, hned po tom sněmu českém abych se do Moravy vypravil. Pak tím
vám toto psaní zavazuji, že již k vám tu celú víru mám, že mě v mejch těškostech
neopustíte jako ten přítel, kteréhož sem vskutku beze všech darů k sobě upřímého
poznal. Což se syna vašeho dotejče, poněvadž jest toho taková potřeba pro nemoc
paní manželky vaší, nic vám ani jemu v tom za zlé nemám. S tím oc.
MS. souëas. v arch. zemsk. kr. C. £. 82. b.
343.
Jan z Pernšteina pánům a rytířstvu knížetství Těšínského o sbírce z poddaných na sněmu
uložené. — Z Pardubic 1543, 25. listopadu.
(Přípis listu do knížětství Těšínského pánóm a rytírstvu, z Pardubic v neděli
den svaté panny Kateřiny.) U. p. p. a u. vládyky, přátelé a věrní milí! Zdraví sc. Ozná-
