994

81

pak zezřev na jiné dále, málo poseděv a mlče tož pak vece: Nuž ty, vlče,

VIk radi.

rad také, nerod me&kati. 700 Ba králi, toť sé má státi, zjevímť věrně svú radu. Kde muožeš, netrp hladu; kto chce jednaj rynské skoky, ty vždy naklaď oba boky. 705 Toť jest velmi zdrávo tobě, neboť já hádám . . . po sobě, z sytosti buojnost pochodi; i co tobě, králi, škodí, na svi moc se rozpomena, 710 Ze mimo té nenie pána,

: muożeś což chceš komu vzéti. Pakli mně ráčíš popřieti krávy i ovce na dvoře, vydrnf, cożt jest, i v komofe.

715 Naleznut ja cestu k tomu; jenž mají potřebu v domu, ve dskách změtenie přičini, uvieZit sé jim v dědiny. Budülit Zalovati chtieti,

(20 nedaj jim pred se vstiupiti.

Sprüche 712), — *) у В není. — * rozpomena maji oba rkp.; ale rym Záda rozpomana; pirechodnik ve vyznamu absolutiva, v. 152. — 5) mimo B. 5) v B není, v A podtrženo červeně. — *) komu B (bez pfedloZky); Vyb. k tomu. — $) \. 715—736 eituje VSehrd ve kn. IX. 1. (ve vyd. H. Jireék. str. 409). — ?) potřeba = potřebné tízeni (v. Jungm. $1.). — 1° změ- fenie pricimi; v A. psáno zmietenie prziczini, v B zmatene przyczymy; ve Výboru přepsáno dle B zmatené příčiny, ve Všehrdovi (H. Jirečkově vyd.) změtené příčiny ; pro změtenie pricini svédéí zmetenie v rkp. A (zpatećnon prehlaskou a sub- stantivni koncovkou zmetenie) a dílem také smysl. — 11) V. 719 a 720 v B presmyknuty. 6