440
445
455
460
65
své tělo tak k tomu trudil,
v sobě näboZenstvie zbudil,
mysle na pána Ježíše.
) jehož vše nebeská říše
chválí i všecko stvořenie,
bez něhož nic dobrého nenie.
Toho vzyvaj vérü celü,
klanéje sé jeho télu,
jenž na paměť umučení
dáno jest nám k utěšení;
k tomu sé svi mysli bliże
pomni muky jeho kříže;
tak budeš vezde prospěšen,
ve všech příhodách utěšen,
mši svatů najprve slyše.
A potom, ktož v radu slušé,
każ jim všem u sebe býti.
Třebať sě často raditi
pro příhody nejednaké.
Tot slušie věděti také,
by vždy věrné měl v své radě.
Pakli by kto radil mladě,
nikdy ho netrp na dluzé,
ač zbýti chceš mnohé nůúze;
a kohož poznáš ve ctnosti,
tohe přijmi k svej milosti,
neb což mluví, to srdcem miení,
pro nic toho nepromění,
pro dary, pro priezeń žádnů,
Ježtoť věrů mocně vládnů.
Dobiet to dóstojno jest,
čiň jim rád nad jiné čest.
Zlato, střiebro vieru lomí;
co zlého, činie lakomí,
ježto dary v radu beri!
sé hrdinami zváti cheete; srov. v. 478, 682. 691. — 5) pronicz
B. — ©) Gefftot D. — 7) V. 459—478 cituje VSehrd vc kn.
IX. 1. (ve vyd. H. Jireckové str. 411). — 5) V. 159 a 160
v B pořádkem opáčným.
5
