977

(Co se nám ze staročeského básnictví až na nase (doby zachovalo, za to děkovati jest přede vsím horlivé snaze některých našich předků, kteří, sbírajíce staročeské památky, do svých sborníků opisovali aneb dávali si opisovati to, co jim z pří- stupných památek se zalíbilo. Formát nejstarších takých u nás známých sborníků jest obyčejně malý a tím velice příhodný k přenášení a k uscho- vání. Ze světského básnictví směru národního za- ehoval se nám ze XIV. století pouze jeden sborník a to ještě jen částečně, tak zvaný Královédvorský rukopis, obsahující nejvzácnější památky básnictví staročeského. Z duchovního básnictví směru zá- padního se nám již více sborníků zachovalo, což přičísti možno tomu, že básnictví toto, pěstované hlavně duchovenstvem českým, nalézalo mezi kněž- stvem naším více obliby a tedy též pečlivějšího a bezpečnějšího útulku netoliko ve zdech klášter- ních, ale i v knihovnách a v archivech farních a kapitulních. Zbytky nejstaršího dosud známého sborníku tohoto směru zachovaly se nám na proužcích pergamenových, o kterých byla podána zpráva a které byly otištěny v Časopise Musea