106 1499.
okraden a těžce raněn. Uzdraviv se počal opět ve Vídní učiti, zejmena uvádí list náš a
ještě list 76 syna kancléře českého Jana z Selnberka Jindřicha jeho žákem. Toto zajisté
výnosné vyučování, jak list náš svědčí, dohodil mu Jan Šlechta, a sám při tom o plat
s ním smluvil. Okolo polovice r. 1499 přestěhoval se potom i s žákem svým Balbus do
Prahy. Čí a jaké by to byly básně, jichž vydání Šlechta opatřil, nevíme určitě, avšak po-
něvadž pisatel básníka nazývá příbuzným biskupa Vídeňského (vlastně správce biskupství
Jana Vítěze, biskupa Vesprimského), smíme se domnívati, Ze zde míněny básně slavného
Jana Pannonského v nějakém nám neznámém vydání. Aspoň uvádí Denis (Wiens Buch-
druckergeschichte, 1182 str 8314) při vydání Janových elegií, vytištěných ve Vídni r. 1514,
list, z něhož vysvítá, že vydání pořízeno z exempláře tištěného, o jehož existenci pochy-
buje. Mimo to uvádí Denis tamže jednu báseň Janovu »ad divam Feroniam«, vytištěnou
v Benátkách r. 1498. Báseň Balbova, jejíž počátek v listu uveden, čte se celá v životopise
Bohuslavově, sepsaném od Mitisa (též v Balbových dílech vyd. od Retzera I, 249). O ži-
votě Jana Šlechty viz můj článek v Čas. Mus. 1879 str. 441—458, v němž opraviti nutno,
nač ukazuje tato poznámka.
67.
Bohuslav Janu Slechtovi.
Z-Vidné 1499 — 9. května. Zprávu dává, kterak vraceje se z Budína ve Vídní laskavě
přijat byl od Jeronyma Balba a Konrada Celtesa (Nova epist. app. 152, Vinaficky 63.)
Joanni Sslechtae s. p. d. Veni Viennam iactatus quidem praeter modum
non terris et alto sed cocio curru, et ab Hieronymo tuo Balbo perbenigne
exceptus atgue ita habitus sum, ut dubitem, humaniorne an eruditior sit. Ouibus
moribus ita me sibi obnoxium reddidit, ut homini ex animo afficiar. Tibi
immortales gratias ago, cuius potissimum opera factum est, ut a summo viro
in amicitiam admissus sim. Neque parvum incrementum fortunis meis inde
accessisse arbitror. Venit item ad me salutandum Conradus Celtes, homo non
indoctus, tamen, ut dicam, quod sentio, neque modestia neque doctrina cum
Hieronymo conferendus. Is me opusculis puibusdam a se editis donavit
effecitque, ut veteris iniuriae immemor ad mores meos reverterer. Quid plura?
Aequiore animo tuli me a coetu vestro abesse, dum hic quoque plerosque
bonarum artium studiosos offendo. Haec propterea scribo, quoniam te non
minus quam me secundis nostris rebus delectari certo scio. Vale, et negotium
in re literaria tibi a me datum quaeso diligenter cura. Contubernales prae-
terea tuos atque domesticos iube salvere. Viennae 9. Maii anno 1499.
Za jakým účelem Bohuslav r. 1499 do Budína se vydal, nevíme. O zmíněné v listě
»staré křivdě«, jíž se byl Celtes na B ;huslavovi dopustil, srovnej listy 10 a 11 této sbírky,
potom článek můj v Cas. Mus. 1875 str. 397. Udání Erhardovo (Gesch. d. Wiederaufblühens
wissensch. Bildung, sv. 2 str. 95), Ze Celtes aZ do polovice r. 1499 byl na cesté severní,
sluší podle určitého data listu našeho opraviti.
