946

VIII

dílem v Praze (pozn. k 1. 8), i účasten byl správy statků Lobkovických (l. 16), jež všichni bratří drželi v nedílnosti až do r. 1489 (podle diplom. Roudnického) nebo 1490 (podle Arch. Č. V. 542). R. 1485 navštívil v Štrasburku důvěrného přítele svého ze studií italských Petra Schotta (pozn. k 1. 7). Někdy r. 1487 vstoupil do služby dvorské (l. 17), v níž setrval, jak se zdá, do jara r. 1490, kdy vybral se na dalekou a dlouhou cestu východní (l. 24). Když byl zatím biskup Varadínský a správce biskupství Olomouckého Jan Filipec úmysl pro- jevil vzdáti se hodností duchovních, i král Vladislav rád by byl na biskupský stolec Olomoucký dosadil našeho Bohuslava (pozn. k l. 41), i kapitola a páni Moravští jemu toho přáli (l. 26 a 44). Ale papežové Innocenc VIII a Alex- ander VI nepotvrdili jeho k této hodnosti, nýbrž biskupství udělili každý ji- nému milostníku svému v Římě. Když pak Bohuslav sám mimo to poněkud liknavě o hodnost tu se staral, dosazen konečně roku 1497 na stolec ten při- tržka mezi dávnými přáteli a repraesentanty vyšší vzdělanosti v Čechách, Bohuslavem a Viktorinem ze Všehrd za příčinou různých snah náboženských. Bohuslav, přehorlivý katolík, nad míru nešetrně napadl Viktorina (l. 50), ktery všelijak se hleděl vybaviti z nemilé situace, již prostořekostí svou byl způsobil (l. 52 a 53), ale roztržka stala se zvláště přičiněním poštěvačů nezhojitelnou. Když pak král Vladislav r. 1497 přijel do Čech, ssazen jest Viktorin s úřadu místopísaře při dskách, k čemuž ukvapené vystoupení jeho proti snahám strany římské krom ohledů politických zajisté také poněkud přispělo. Byl Bohuslav vracejícího se krále zvláštním listem vital, v němž na nedobromyslné a ne- spolehlivé úředníky vyšší dosti zřetelně narážel (l. 60). Listem tím přede vším přehorlivě naváděl krále, aby stav praelatský k bývalé slávě opět a arcibiskup- ství Pražské znova vyzdvihl. Nepochodiv v Olomouci snad ku Praze zřetel svůj obracel. Na sklonku téhož roku napsal Bohuslav také dlouhý, ale jen v českém překladě zachovaný list k Petrovi z Rožmberka, nejvyššímu hejtmanu v království českém, nebo spíše traktat o tom, jak by Petr úřad svůj měl za- stávati (l. 64). Po jaru r. 1499 zajel Bohuslav pro výplatu patrně za dvorskou svou službu první (Archiv Český VI, 576) ke dvoru do Budína. Vraceje se z Uher seznámil se ve Vídni s vlaským humanistou Jeronymem Balbem (l. 67), který na zimu téhož roku přičiněním Jana Ślechty, důvěrného přítele Bohu- slavova, povolán do Prahy učit disciplinám humanistickým (pozn. k 1. 73). R. 1500 zakmitla se Bohuslavovi nová naděje zatím jen na koadjutorství (ale cum iure succedendi) pii stafickém biskupu Vratislavském, zároveň pak počali přátelé jeho při dvoře usilovati o to, aby vstoupil v kruh jejich (I. 71). Usili to po dlouhém jednání došlo cíle, i ubíral se Bohuslav v květnu r. 1502 ke dvoru do Budína (Il. 97). Ale ani tato druhá jeho služba dvorská nepotrvala dlouho, neboť již v dubnu následujícího roku vrátil se domů (l. 103). Příčiny velmi aenigmaticky udává pěkná jinak ekloga jeho (sive Idyllion Budae), otištěná v Poem. Farr. na str. 18—22. Od té doby bydlel skoro stále na Hasišteině, dávaje z přirozeného pessimismu výhost záležitostem veřejným (L 167), staraje se o rozmnožování své bibliothéky knihami rukopisnými i tiště- nými, jež mu opatřovali přátelé Adelmann v Němcích, Šlechta a Augustin Olomoucký v Budíně, Pibra v Praze, konečně dohlédaje k domácímu vyučo-