92
Neprzieltaw wedne ny wnoczy
Mnozltwo ludy zywot [kona
15 Wífak fye podda właltcye ona
wtu dobu fie den ofwiety — "ep tu
Tdyfiegmuvda przygyety "n "nm
krzy:cye gyez araxef dyegiu
ande druh przed druhem fpyegiu
зо A chtye rad byty zamoltem
9" Otkudz wiecz nemohly dale
Mdlobu pro welyke rany
Neb boezy príy proklany
Nyema twarz Îtogye wzdyflvce
5 [weho krale wnvz pycziuce
Z nenye kto floweze przydada
Az dluhy czaf powfzem bogy
winey wzpale wonom znogy
Geden hrzek fye pytye fzadaw
10 whorach wdolech wody hladaw
Na mnoho ftran fyem tam honyw
9^ Afrdce gmu zrzenym znylo
Nahlym fkokem nakon wfyede
Przyprzew fye w{fak tam pogyede
Agakz by'woza blyze
s vzrzyew ho kral hlawu wzdwyze
Af ponye pomluwym ftobu
Odlehezyf tyem mey bolefty
Raczyz me pofelftw" znefty
Ktomu kralowy hrzeczkemu
1» Kdaífy neprzetelíu memu
K nemuze bych tak byl fbozen
4“ nezly bych gye clo przal tobye
Proto cfoz(f) fiy city pokazal
yakz fye (1)vmu czelt wazal
ZBYTEK
nepréstav ve dne ni v noci,
mnoztvo ludí zivot skona;
15 V$ak sé podda vlastce ona.
V tu dobu sč deň osvieti.
T'dy sć j'mu uda prijeti
k r(é)ce, jeż Araxeś dóji;
ande druh pród druhem spějú
so a chtě rád býti za mostem
3“ otkudž viec nemohli dálě
mdlobů pro veliké rány;
neb boci, prsi prokláni.
Němá tvář stojé, vzdyšúce,
s svého králé v(ň)už pyčúce
Ż' nenie kto slovce pridada.
Až dluhý čas po všem boji
v (o)nej v spálé, v onom znoji
jeden Hrék sé pitie sZádav,
so V horách, v dolech vody hladav,
na mnoho stran sém tam honiv
3° a srdce j'mu zréním znylo.
Náhlým skokem na kóň vsěde,
priprév sé, však tam pojede;
ss a jakž by (u) voza blíže,
uzrév ho kráľ, hlavu vzdviže
asponč pomluvím s tobú.
Odlčhčiž tiem mej bolčsti,
račiž mé poselstv(o) znésti
100 k tomu královi hrěckému,
kdasi neprietelu mému,
k n(ć)muże bych tak byl zbożen
4* nežli bych jé čso přál tobě.
Proto ésoZ$ mi čsti pokázal,
105 JakZ sé u má éesf (uv)ázal,
