XXIV
vyklé, či že snad je pokládal za acc. plur. cizího jmena jako ,adamant';
i chtél cizf g poécestiti tak, jako udélal z ,groSíku' »Zrosík« a tím zpüsobem
vytvofil nesmyslnć »paraky< atd. А tyto chyby potom znaéné seslabují
důvěru k některým singularitśm hláskovym a tvarovym: fol. 114* na pf.
za lat. »uirides fructus« čteme »/ezexeko ovoce«: možno, že snad přeřek-
nutím (jako „svítíčko sluní“ „štěk zapesal“ atd. v mluvě obecné) bylo písaři
diktováno nebo sám si předříkával vskutku ‚lezen&ho‘ m. ‚zeleneho‘; ale
hledímeli k ostatním nesmyslům, přičteme to také na vrub pouhé nedba-
losti; podobné fol. 126 psané »domóv by sé pozna/ž neumčli« pokládá sice
Jireček za tvar dialektický — a bylo by možno uvésti parallely — ale
když uvážíme, kolika chyb se písař na listě 126 dopustil (byla o nich právě
shora zmínka), přičteme i toto s chybě pisecké (a proto vloženo v textu
do závorky kulaté). A zase nám podává —- k malé naší radosti — písař
nepřehlednou řadu podobných dokladů.
Tyto chyby opisovačské značnou měrou ztěžují řešení otázek, jež
jazyk textu našeho filologu ukládá. Z těch otázek nejvíce byla probírána
a řešena od dob Vocelových již otázka vlastně nejpodřízenější — otázka
totiž po stáří původní předlohy. Vocel v Pravěku, položiv rukopis neprávem
do konce XIV. věku, s čímž prý se srovnává i písmo a pravopis, usoudil:
»než však patrné známky na sobě nese, že jest přepisem mnohem staršího
originalu, jenž brzy potom, když Millione byl sepsán, na jazyk český pře-
ložen<, kladl pak určitěji původ ten do doby kolem r. 1320. Naproti tomu
J. Jireček ohledav jazyk Milliona podrobně, napsal (ČČM. 110:) »nemohu
jinak říci, nežli že Million zéèestén byl okolo r. 1400« — a mínění jeho
přijímá také v podstatě prof. Gebauer. A mínění toho nelze nepřijmouti
za správné, ani ne tak z důvodů positivních (i takové uvádí Jireček: ‚SCen&
m. staršího „ščenec“, ,starosty' — parentes, ,malovánie' za star&í ,psanie' atd.)
jako hlavně negativních: není nejmenších stop, které by nutily přikládati
originálu stáří vysoké, jazyk činí docela dojem jazyka doby Husovy a Roky-
canovy. Nešetření dualu (hned v první kapitole: »dva braz/ sé bra/z< nebo
»z téck bratrû dvû« atd.), úplný téměř nedostatek starých aoristů (v téže
první kapitole místo aoristů je patnáctkráte užito nového perfekta, pětkráte
praes. historického), naprostý úpadek vazeb participialních, důsledné neše-
tření jotace, volné užívání dvojhlásky -ze atd. svědčí, že již předloha byla
asi téhož rázu — nehledě ani ke slovníku, který nevykazuje téměř jediného
slova staršího, za to pravidelné a hojné útvary nové.
Lzeli tuto nejčastěji ventilovanou, ač poměrně méně důležitou, otázku
pokládati dnes již za rozřešenu, naskytají se otázky nové, obyčejně zlehka
jen pomíjené, však vskutku obtíže veliké působící. Dosud obyčejně jazyk
Milliona zkoumán v podruží otázky rukopisu Královédvorského ; vybírány
z něho tvary původu nejrůznějšího k účelům obranným anebo zase doka-
zováno jeho mládí k účelům opačným. Leč jazyk Milliona má zajisté také
existenci sám o sobě — a tu na prvním místě naskytá se otázka ne po
stáří originalu, ale po jeho kvalitě jazykové.
