Doslov. 537
Jatinskočeský, jenž zejména poslouží při srovnávání látky biblické. Vlastní
zpracování podává slovník, v němž po prvé se snažil autor předložiti veškeru
látku lexikální Klaretem dochovanou. Odlišil tu látku jinak a dříve dolo-
ženou, kterou tedy Klaret zdědil po svých předchudcích, od látky, kterou
Klaret. zaznamenává první z živé mluvy lidové (pokud jde o názvy hub,
hrušek, jablek, bylin, zvířat atd.) anebo kterou nově tvoří podle vzoru
Vokabuláře (jako jsou názvy jednotlivých abstrakt, výrazy včdecké atd.).
Kde čerpá Klaret ze živé mluvy a kde jenom náhodou zaznamenává on
první slova starší, připojuji vždy „atd.“; kde takové poznámky není, jde
o slova jeho, nová, nově utvořena, k nimž zase, po vzoru Gebaurova
Slovníku staročeského, je připojena někdy kritika: „tvořeno neuměle“,
„strojené““ atd. Veliká váha byla položena na odkazy; všechny duležitčjší
varianty jsou do nich pojaty a jsou pojata do nich take všechna slova zá-
kladní, z nichž u Klareta jsou jenom odvozeniny. Základní heslo je
vždy ve formč Klaretovč, ovšem pokud ji rukopisy dochovaly; doklady
jsou srovnány vždy podle jednotlivých hesel latinských (kde některý do-
klad tlumočí latinsky jinak, je vždy příslušný latinský výraz doložen;
ale není hledčno k chybám pozdějších opisu), a to tak, že napřed jde doklad
Klaretův, pak jeho prameny, potom jeho excerptoři 4 jiné paralely; tyto
doklady končívají Laktifcrem. Z textu literárních je uváděno poměrně
málo; výminku činí Žídek a Komestor, o nichž je jasno, že Klareta hojně
užívali, potom sekvenciáře a mammotrekty, u nichž někdy bývalo působení
vzájemné. Z rostlinářů a vokabulí jednotlivých jsou uváděny jen některé
paralely.
Hlavní pomůckou byl ovšem Gebaurův Slovník staročeský (pokud
jest vydán), dále slovník Jungmannuv a Kottuv, jimž jsem zavázán nej-
větší vděčností. Ale poněvadž jest látka tak ohromná a křehká, pokládal
jsem za svou povinnost, užíti pro kontrolu ještě dvou dalších velikých sbí-
rek staročeského materialu: jednak velikého staročeského slovníku z po-
züstalosti prof. Ign. B. Maska, v knihovně Nár. musea — jednak roz-
sáhlych sbírek, tak dobře známých všem bohemistim, prof. Zubateho.
Byl tak laskav, že četl korcktury a připisoval své poznámky; tyto poznámky
jsou označeny zkratkou „Zty” a přijdou jistě všem uživatelům vhod; dě-
kuji-li za ně srdečně, konám jen svou povinnost.
Ani takto se arci nepodařilo vyložiti vše a bojím se, že toho, co nevy-
loženo, zůstalo daleko víc, nežli co vyloženo. Je to právě první pokus a má
spíše úkolem předložiti látku odborníkům náležitě srovnanou, nežli zkoušetí
výklad a tout prix. Pokoušeli jsme se tak o výklad názvů lékařských a lé-
kárnických s prof. O. Schrutzem; probírali jsme slovo za slovem, ale vý-
sledek byl celkem nepatrný. Pokusil se tak r. 1893, hned po Menčíkově
vydání, Fr. Prusik; jeho některé výklady jsem připomenul na svých
místech, ale také jeho pokus se ztroskotal. Největší takový pokus před-
stavuje, s bohatými paralelami a se vzácným porozuměním textu,
Gebaurův Slovník staročeský. T zde ovšem nalezneme často omyly. Chci
